Vypadá to, že značka Orient se v mé hodinkovnici, ať už promyšleně či bezmyšlenkovitě, usídluje čím dál tím častěji. Hodinky na webových stránkách přebírám a přebírám. Často se stane, že se pro nějaké nadchnu, a pak pro další. Maluji si v hlavě prakticky druhou hodinkovnici, protože malé chlívečky, pokojíčky hodinek začínají být obsazeny. Pak ale vystřízlivím a dojde mi, že to byl jen přelud. Že to nebylo to pravé. Vím, že to bude znít trošku úsměvně, protože jsem za posledních pár týdnů a měsíců, objednal vícero hodinek na stránkách Hodinky365. Je to však moje vášeň, i když ne na tak hluboké úrovni znalostí jako mají členové týmu Hodinky365 či jiní nadšenci a vášnivý nositelé hodinek. Avšak můj výběr došel právě do bodu, kdy se vyselektovalo těch pár kousků od těch zmíněných přeludů. Těch nepravých lásek. A tak jsem i já hledal mé první potápky do hodinkovnice. Když se řeknou potápky. První, co mi vyskočí před očima jsou zkrátka a jednoduše hodinky Bonda, Jamesa Bonda (autenticky). Bohužel anebo spíše v mých očích bohu dík, že právě tato mainstreamová filmová postava dává širší veřejnosti vědět o hodinkách s velkým “H“. Ale zpět k mému výběru. Víte mou první volbou byla značka Seiko, (konkrétně model Seiko 5 Sports Automatic SRPD61K1 Sports Style 2019). Jenže postupem času jsem selektoval a selektoval. Utřídil si myšlenky, potřeby, chtíče i touhy a zjistil nevyhnutelné – kancldiving. Též zastávám názor, že se hodinky mají především nosit! Stejně tak jsem ale na věci velice opatrný a každý nechtěný ťukanec o futra mi způsobuje malou zástavu srdce. Přestože si říkám, jak se na té pláži budu válet ve svých potápkách. Nikdy to nedělám a neudělám. Zaprvé, stačí že mám opálený proužek na zápěstí od bužírky allinclusive. Zadruhé kovový řemínek se umí krásně rozpálit na srpnovém sluníčku v SAE a na konec, kdo má pro boha pořád leštit hodinky od chloru, sole a mastného krému, když si je následně chce vzít třeba jen k příležitosti oběda do suchého a čistého oblečení. Tím se vyselektovala prvotní myšlenka: potápky = funkční nástroj. Však já se potopím pod hladinu jen když si namáčím vlasy ve vaně. Končím obhajobu. Najednou se otevřely dveře širokých možností bez omezení funkčnosti. Mezi takovouto funkčnost patří například samotná velikost. Potápěč by si vzal velké průměry pouzder. Lepší manipulace, přehlednost. Na mém zápěstí s průměrem 15 cm? No řekněme, že želvy od Seika se mi moc líbí, především díky krásnému detailu na vteřinové ručičce v bíločerveném terčíku. Nádhera. Jenže ta velikost je pro mě zapovězená. Další funkční a esteticky svým způsobem krásným detailem je vystouplý okraj lunety u zmiňovaného modelu alias přeludu Seiko 5. Luneta je hezky zarovnaná se sklíčkem a z profilu vykresluje ostrou linku, která pro potápěče znamená lehkou manipulaci. Takto bych mohl pokračovat a to nezmiňuji, že ve skrytu duše toužím po alespoň jednom modelu Seiko ve své hodinkovnici. Zatím jsou mi tyto touhy zapovězeny, protože vždy, naprosto vždy i v případě klasiky, alpinistů, jakéhokoliv modelu, dojdu k závěru Seiko = přelud. Možná je to tím, že je to skutečný funkční nástroj Seiko potápky, alpinisty, i ty krásné klasiky v podobě řady presage. Vždy mé očko sklouzne jinam. No vyhrát v loterii, Grand Seiko to je úplně něco jiného a tam vím, že se o přeludy nejedná. Ale zpět k recenzi mého výběru, protože o to tu přeci běží. Orient Sports Kamasu Automatic RA-AA0004E39B. Snad dovolíte, když budu říkat Kamasu a hrdě podotýkám Kamasu I. Protože Kamasu II, přes jejich maličko uhlazenější design v podobě kulatých indexů a gradientového ciferníku zdají být nevyvážené a ve výsledku vlastně rušivé. To je to správné označení – rušivé. Kamasu I odkazují, jak víme z videa Hodinky365 na YouTube na legendu o dravé rybě. Tento odkaz se u Kamasu II jako kdyby ztrácí. Kulaté indexy jsou sice elegantní, ale nejsme Rolex, jsme Kamasu. Dravá ryba, která pod hladinou jezera temně tyrkysové hladiny ciferníku Kamasu I číhá na potravu. Když zrovna plavec s těmi zmiňovanými kulatými indexy na svých Rolexkách vyruší mé soustředění. Kamasu I ho za to vytrestá, protože má velké zuby. Ostré indexy. Snad omluvíte mé neobratné metafory. Kamasu II za mě ztrácejí tu pomyslnou dravost oné rybí legendy a jako kdyby se jednalo spíše o zlatou rybku v kulatém akvárku, u kterého si někdo přeje ty Rolexky. Doslova akvárku, protože luneta je dvoubarevná a jako kdyby část černé lunety ohraničovala svobodu rybí legendy. Kamasu I ale plavou pod onou hladinou toho krásného tyrkysového ciferníku. Nekonečného jezera končícího někde daleko za hranicí lunety. Při určitém světle a opravdu pevném soustředění, lze spatřit strukturu tmavě tyrkysového ciferníku, který skutečně připomíná hladinu jezera z leteckého pohledu. Je to krásný ciferník, který jen po malém naklonění z onoho světla najednou působí jako krásný, lakovaný kus dřeva. Za zmínku stojí také ona luneta. Ta je, jak by správně měla být, otočná jen v protisměru běhu hodinových ručiček. O tom ale nechci mluvit. Tým Hodinky365 stejně jako plno dalších lidí ví o strojku, funkcích a komplikacích tisíckrát více než já. Já bych se rád zaměřil na svou osobní recenzi, své pocity a dojmy. Zde proto chci říct, že luneta není jako v případě SEIKO 5 ostrá, ale jemně zkosená do ztracena což je v běžném každodenním nošení, najednou obrovský benefit. Především pak při košili či nějakém tom huňatém svetru v zimě. No prostě kancldiving. Stejně tak bychom se mohli bavit i o šroubovací korunce, která mě opět zaujala malým detailem. Na rozdíl od Seiko 5 Sports je zde vygravírované logo Orient, a za mě to je detail, který vás může nechat chladným anebo jako mě přivádět v úžas. Není to přeci obyčejná korunka. Je to korunka od mých Kamasu I a mě z ní trnou zuby, když rozpohybuje ostře tvarované břity ručiček a zároveň plesá srdce radostí vždy když nastavuji čas a datum pro jejich další den na mém zápěstí. Datumovka typu date-date je pak vyvedena v decentním stříbrném rámečku, který ve mně jakožto milovníkovy Japonska, aut a plno jiných krás světa, evokuje zadní světla starých taxíků Nissan Cedric nebo také například první Nissan GTR zhruba ze 70. let. Japonci si vždy potrpěli na chromované rámečky a detaily na autě. Naštěstí zde se svých zvrhlých manýru trošičku vzdali a nechali tu, alespoň za mě jen takový pomyslný decentní odkaz na tyto chromované časy. To je však už jen moje fikce. Takže co mohu závěrem říci k již „Mým“ Kamasu I? Jsou to krásné hodinky mnoha tváří. Ať jsou svou konstrukcí skutečnými a ryzími potápkami do 200 m, šroubovací korunkou, jednosměrně otočnou lunetou, skvělou a krásně vyvedenou luminiscencí a tak dále a tak dále. Jsou to především příjemně se nosící hodinky i pro útlejší zápěstí jako mám já. Jsou těžké, ale to vlastně očekávám od potápek. Přeci jen chci alespoň trošičku cítit účel, za kterým jsou vyrobeny. Jejich „tíha“ mě nutí se na tě dívat. Pozorovat čas díky krásně a ostře vyvedeným ručičkám, a přitom si vlastně připadat jako James Bond, který sice říká, že má své Rolex či v novějších filmových adaptacích Omega. Já jsem však Dominik s těžko vyslovitelným příjmením a tohle jsou mé úchvatné japonské Orient. Moje Kamasu I.