VŠE NA TÉMA: Voděodolnost u hodinek

Tagy: Technologie a pojmy

Agáta Vřeská | 5.3.2021 | 31 MIN | 7x komentář

„Utopil jsem v bazénu další hodinky.” „Jak se ti to povedlo?“ „To právě nevím. Měly označení WR 30 M. Tak jsem myslel, že se s nimi můžu potápět do 30 metrů. A ten bazén neměl ani dva metry!“ Voděodolnost a zmatky kolem ní. Proč metry nejsou reálná hloubka? Které hodinky jsou skutečně vodotěsné? A co nemají rády ani echt potápěčské hodinky? Vše na téma voděodolnost najdete v článku.

Obsah článku:

• Voděodolnost stručně a srozumitelně
• Co znamená, že jsou hodinky voděodolné?
• Klasifikace voděodolnosti hodinek
• Co jsou normy a ISO 2281(0) pro voděodolné hodinky?
• Potápěčské hodinky a certifikace ISO 6425
• Co zajišťuje hodinkám voděodolnost?
• Jak zjistit, že hodinky drží voděodolnost?
• Jak zajistit stálou voděodolnost hodinek?
• Co když se do hodinek dostane voda?
• Zamlžuje se mi sklíčko, dostala se mi do hodinek voda?
• Jaký vliv má slaná voda na kovové hodinky?
• Jaká je voděodolnost u smartwatchů?
• Stručná historie voděodolných hodinek

Voděodolnost stručně a srozumitelně

V této kapitole si shrneme to nejdůležitější, co byste o voděodolnosti hodinek měli vědět. Předně je dobré si uvědomit, že schopnost odolávat vodě patří mezi důležité vlastnosti hodinek. Dnes se všechny hodinky, které chtějí mít označení water resistant, řídí platnými mezinárodními normami. Ty je ale dobré správně interpretovat a ještě před koupí hodinek si určit, co s hodinkami chcete podnikat a tedy co by měly vydržet.

Voděodolnost se označuje v jednotkách tlaku (ATM, BAR, příp. Psi) nebo v metrech (M), případně stopách (ft). Právě údaj v metrech může být matoucí, odpovídá totiž tlaku v dané hloubce za laboratorních podmínek, nikoli potopení do této hloubky v podmínkách reálných. S hodinkami s voděodolností 30M si můžete tak maximálně umýt ruce, výlet do hloubky 30 metrů by si mohly užít jen jednou.

Jak správně interpretovat údaj voděodolnosti (angl. water resistant):

• Water resist(ant) – hodinky zvládnou vlhkost vzduchu, drobné stříkance, lehký déšť
• WR 3 ATM (3 BAR, 30 M) – hodinky zvládnou běžný styk s vodou, jako je déšť, mytí rukou; nejsou vhodné ke koupání, plavání, šnorchlování, práce spojené s vodou, rybaření apod.
• WR 5 ATM (5 BAR, 50 M) – hodinky zvládnou běžný kontakt s vodou, stříkající vodu, mytí auta, koupání, mělké plavání, šnorchlování, rybaření apod.; nejsou vhodné na potápění
• WR 10 ATM (10 BAR, 100 M) – hodinky jsou ideální pro rekreační vodní sporty, surfování, plavání, šnorchlování; nejsou vhodné pro potápění
• WR 20 ATM (20 BAR, 200 M) – hodinky jsou vhodné pro profesionální vodní sporty, skindiving; nejsou vhodné pro potápění s přístrojem
• Diver's – hodinky splňují WR min. 100M a mezinárodní normu pro potápěčské hodinky ISO 6425

Pokud hodinky označení „water resistant“ nemají, nesplňují podmínky mezinárodní normy, a budou pravděpodobně odolávat nanejvýš okolní vlhkosti. Také je dobré si uvědomit, že daná norma je platná pro hodinky vyrobené po roce 2010, u starších či vintage hodinek může být skutečnost úplně jiná.

Míru voděodolnosti zajišťuje u hodinek hned několik věcí. Předně je to konstrukce hodinek a pak také těsnění. Každá značka si ale řeší tak trochu po svém, jak dosáhnout těch nejodolnějších hodinek. Pokud hledáte skutečně věrného společníka na zápěstí, je dobré řídit se nejen parametry, ale i renomé dané hodinářské značky.

V neposlední řadě je nezbytné si uvědomit, že voděodolnost není trvalá. Je třeba hlídat, zda těsnění stále drží požadovanou voděodolnost (to lze zjistit např. tlakovou zkouškou u hodináře) a také se o hodinky správně starat. Navíc je dobré vědět, že ani hodinky s vysokým stupněm voděodolnosti nemají rády horkou páru, chemikálie, prudké změny teplot a nezvládnou držet voděodolnost, pokud necháte např. povytaženou korunku, nebo si budete mačkat tlačítka stopek pod vodou.

To bylo v krátkosti to nejdůležitější na téma hodinky a voděodolnost. V následujících kapitolách to rozebereme dopodrobna.

Co znamená, že jsou hodinky voděodolné?

S hodinkami často skloňovaný pojem voděodolnost (water resistant, WR) udává schopnost hodinek odolat vniknutí vody a panuje kolem něj mnoho nejasností. Jedním z důvodů je zaměňování či neznalost některých pojmů, dalším důvodem jsou hodnoty voděodolnosti uváděny v metrech, které mohou být (jak si ukážeme relativně zdánlivě) zavádějící.

Aby mohly být hodinky označené jako voděodolné, musí splňovat mezinárodní normu ISO. Rozhodující pro určení, zda s hodinkami můžete vyrazit chytat ryby nebo objevovat korály, je pak stupeň voděodolnosti.

Ten se udává v jednotkách tlaku (bary (BAR), případně atmosféry (ATM) nebo Psi), kterému byl vzorek při testování vystaven, nebo ekvivalentní hloubce v metrech (M), případně stopách (ft).
Míra voděodolnosti také zaručuje jistou odolnost vůči prachu a nečistotám. I tady je důležitou informací stupeň voděodolnosti. Můžete ale očekávat, že hodinky např. s voděodolností 100 metrů vodního sloupce budou v bezpečí nejen před vodou, ale i dalším nepřítelem hodinek, prachem.

Voděodolnost stanovená na 300 metrů.

Často se setkáváme s otázkou, jaké hodinky jsou vodotěsné? Jednoduše: žádné. Zažitý pojem „vodotěsné“ hodinky vzešel nešikovně z anglického „waterproof“, který ale FTC (Federální obchodní komise) doporučila výrobcům nepoužívat. Pravdou totiž je, že každé hodinky mají své limity v závislosti na tlaku, kterému jsou vystaveny. Ani potápěčské hodinky tak nejsou za všech podmínek vodotěsné. Mnohem přesnější termín je proto water resistant, v češtině voděodolnost.

Voděodolnost udává schopnost hodinek odolávat vodě. Termín "vodotěsné" je považovaný za nepřesný.

Aby byly hodinky vodotěsné, musely by být vodotěsné vždy, v jakékoli hloubce, tlaku, době, délce působení tlaku atd, atd. Přesto se s pojmem, zvlášť v českých končinách, stále často setkáváme. Na hodinkách jej ale už nenajdeme. Jak bylo řečeno, hodinky musí odpovídat tzv. ISO normě vydané Mezinárodní organizací pro normalizaci, která toto „důkazové” označení v roce 1990 zakázala.

Původ je přitom celkem zajímavý a souvisí s historickým milníkem voděodolných hodinek. V roce 1926 představila firma Rolex své slavné Oyster. Významnou inovací byla tehdy šroubovací korunka, byť patentována byla už dřív. Slávu jim přinesla o rok později Angličanka Mercedes Gleitze, která přeplavala Lamanšský průplav. Hodinky sice neměla na ruce, ale na krku, a vlastně při pokusu s hodinkami ani nedoplavala, ale Rolexu to přineslo značnou publicitu.

Reklama pak Rolex Oyster označovala jako první „náramkové vodotěsné hodinky“ a prodejci je na přání Rolexu vystavovali v nádržích s vodou. Dodnes má Rolex v tomto výjimku a označení vodotěsné používá.

Abychom se v tom pojmosloví tedy lépe zorientovali, pojďme si přiblížit nejdůležitější pojmy, se kterými se u označování stupně voděodolnosti hodinek můžeme setkat.

• Vodotěsné (waterproof) – v podstatě nesprávný výraz, který neodráží skutečnost. Žádné hodinky nejsou vždy a za všech podmínek vodotěsné. Hodinky vyrobené po roce 1990 a podléhající normě ISO nesmí nést toto označení.
• Voděodolné (water resistant (WR)) – nejběžnější termín, se kterým se u hodinek setkáme. Důležitý je také uvedený stupeň voděodolnosti, viz kapitola Klasifikace voděodolnosti. Dnes výrobci mohou používat pojem „voděodolné“ pouze v souladu se směrnicí ISO 22810:2010. Minimální stupeň voděodolnosti je 2 bary, většina renomovaných značek nabízí ale min. 3 bary (tedy 30 metrů).
• Vlhkotěsné – někdy se můžeme setkat s pojmem vlhkotěsné, kdy hodinky nesplňují kritéria pro voděodolnost v rámci normy ISO. U takových hodinek je dobré se vodě skutečně vyhýbat, a pokud výrobce neuvádí jinak, tak včetně mytí rukou, dešti apod. Mohlo by se zdát, že se s „vlhkotěsnými“ hodinkami setkáme pouze v nejnižší cenové kategorii. Pravdou ale je, že i mnoho drahých kousků uvádí „no water resistant“, například Patek Philipe 5178G.
• Diver's – označení Diver's mohou nést pouze hodinky, které splňují ISO 6425 pro potápěčské hodinky. Musí projít řadou testů a být rovněž odolné vůči magnetismu a otřesům.

Jaký stupeň voděodolnosti hodinky poskytují najdeme nejčastěji na dýnku, popřípadě číselníku hodinek. Setkat se můžeme s označením jako Water resistant, 3 ATM, 5 BAR, 200M, Diver's, Všechny hodnoty souvisí s voděodolností. Voděodolnost daných hodinek pak upřesňuje přímo výrobce, v souladu s normou ISO. Co označení přesně znamená v praxi je rozebráno v kapitole o normách a ISO.

Proč je voděodolnost u hodinek tak zásadní? Jednoduše proto, že voda může hodinky zcela zničit a opravy často stojí nemalé peníze. Pokud voda pronikne do hodinek, může napáchat skutečné škody, a to jak u mechanických, tak elektronických. Ať už jde o postupnou korozi součástek, zkrat u elektronických hodinek, či znehodnocení třeba luminiscence. Doporučuji věnovat pozornost kapitole Jak zajistit voděodolnost u hodinek.

Klasifikace voděodolnosti hodinek

O jednotkách už jsme se zmínili, pojďme detailně rozebrat, co která hodnota značí, co u ní očekávat a jaký je mezi nimi vztah.

Hodnoty voděodolnosti hodinek jsou udávány podle tlaku, které hodinky dokážou zvládnout během testování za daných podmínek. Bavíme-li se tedy o voděodolnosti u hodinek, vlastně se bavíme především o tomto statickém tlaku. Čím vyšší tlak hodinky vydrží, tím jsou voděodolnější.

Bavíme-li se tedy o voděodolnosti u hodinek, vlastně se bavíme především o tomto statickém tlaku.

Běžně se setkáme se čtyřmi jednotkami pro voděodolnost: jednotkami pro tlak, a to buď v barech (BAR) nebo atmosférách (ATM), nebo ekvivalentní hloubkou vody v metrech (M), případně stopách (ft). Občas se setkáme i se starší jednotkou pro tlak Psi.

Pro převedení platí, že 1 BAR = 1 ATM = cca 10 M = 33ft. Tedy například hodinky s voděodolností 10 ATM vydrží tlak v ideálních podmínkách 10 barů, což odpovídá tlaku ve 100 metrech hloubky.

Mezi největší omyly patří myslet si, že označení metrů na hodinkách značí reálnou hloubku, do které je možné se s hodinkami potopit. Neznačí. Uváděné metry jsou ekvivalentem k tlaku, který působí v dané hloubce. Testování ovšem probíhá za laboratorních podmínek, tedy v ideálním prostředí. A toho v reálu nikdy nedosáhneme.

Vezměme si testovaný vzorek hodinek na voděodolnost 3 ATM. Právě vyšel z výrobní linky, má nové těsnění, je v perfektním stavu. Aby splnil normu ISO, je podroben několika testům. Například je ponořen na 1 hodinu do 10 cm vody, musí projít kondenzační zkouškou, několik minut je ponořen do vody s rozdílnými teplotami a po dobu 10 minut je vystaven tlaku, na který se testuje (tedy 3 ATM).

A teď si vezměme reálné podmínky. Teoreticky by hodinky podle ISO měly zvládnout „běžné vodní aktivity” do této hloubky. Jenže v reálném životě hodinky budou odolávat mnohem vyššímu tlaku, např. dynamickému tlaku při plavání, prudké změně tlaku při skoku do vody, slané vodě v moři atd., a zatímco testy se provádí při teplotách 18 až 25 stupňů, vy půjdete do chladné vody moře s hodinkami rozpálenými ve 40 stupních okolní teploty.

A to nemluvíme o tom, že hodinky se testují nové, kdežto v reálu se těsnění hodinek den po dni opotřebovává, a zatímco test probíhá jednou a na pár minut, vy je budete vystavovat vodě pravidelně. V neposlední řadě se pak test provádí pouze na vzorku, takže konkrétně vaše hodinky možná žádným testem ani neprošly (výjimku v tomto bodě tvoří certifikované potápěčské hodinky, ale o tom později).

Nebylo by tedy jednodušší je označovat v reálných metrech? Na první pohled možná ano, ale tyto reálné situace jsou různé a klasifikovat je by bylo skoro nemožné. Můžeme se taky poprat s úvahou, že výrobcům by se znehodnotila část produkce, kdyby se najednou hodinky označené jako WR 30M uváděly jako vhodné pro plavání. A tak se o této trochu zavádějící větě z normy ISO 22810 (více o ní za chvíli), že hodinky by měly zvládnout vodní aktivity do uváděné hloubky, raději moc nemluví.

Označení v metrech je tedy na první pohled skutečně matoucí, ale protože se u voděodolnosti hodinek neřeší ani tak hloubka nebo množství vody, jako právě tlak, který je na hodinky vyvíjen, je mnohem jednodušší pochopit, co dané stupně znamenají a proč. A vždy platí jedna dobrá rada: řídit se doporučením výrobce.

Co značí stupně voděodolnosti na hodinkách:

• Žádné hodnocení – hodinky by neměly přijít do kontaktu s vodou, nejsou chráněny proti průniku vody do hodinek
• Water resist(ant) – hodinky zvládnou vlhkost, drobné stříkance, lehký déšť, jsou testované na tlak pod 3 ATM
• 3 ATM/3BAR/30M – hodinky zvládnou běžný styk s vodou, jako je déšť, mytí rukou; nejsou vhodné ke koupání, plavání, šnorchlování, práce spojené s vodou, rybaření apod.
• 5 ATM/5BAR/50M – hodinky zvládnou běžný kontakt s vodou, stříkající vodu, mytí auta, koupání, mělké plavání, šnorchlování, rybaření apod.; nejsou vhodné na potápění
• 10 ATM/10BAR/100M – hodinky jsou ideální pro rekreační vodní sporty, surfování, plavání, šnorchlování; nejsou vhodné pro potápění, hodinky už mají většinou šroubovací dýnko a korunku
• 20 ATM/20BAR/200M – hodinky jsou vhodné pro profesionální vodní sporty, skindiving; nejsou vhodné pro potápění s přístrojem
• Diver's 10 ATM/10BAR/100M – 100 metrů je minimální hodnota pro splnění podmínek ISO 6425 pro potápěčské hodinky, hodinky jsou vhodné pro potápění (vyjma saturačního)
• Diver's 20 ATM/20BAR/200M – 200 metrů je obvyklá nejnižší hodnota, kterou splňují potápěčské hodinky s normou ISO 6425; hodinky jsou vhodné pro potápění (vyjma saturačního)
• Diver's 30 ATM/30BAR/300M – hodinky splňují ISO 6425, jsou vhodné po potápění (vyjma saturačního)
• Diver's 30 ATM/30BAR/300M+ pro saturační potápění – hodinky splňují normy ISO 6425 pro potápění se smíšeným plynem, jsou vhodné pro saturační potápění, mají označení „DIVER'S WATCH xxx M FOR MIXED-GAS DIVING“

Co jsou normy a ISO 2281(0) pro voděodolné hodinky?

Dříve si voděodolnost označovali výrobci dle svého uvážení. Nebyly jasně stanovené testy ani hodnoty. Dnes pro voděodolnost hodinek platí v podstatě dvě důležité normy, které stanovuje International Organization for Standardization (ISO, z řeckého isos, stejný), tedy Mezinárodní organizace pro normalizaci. V současné době má 164 členských zemí (oficiální stránky ISO).

Organizace ISO se zabývá tvorbou mezinárodních norem snad ve všech oblastech, krom elektrotechniky. Má sídlo v Ženevě a byla založena v roce 1947. A abychom se ve voděodolnosti hodinek tolik neplácali, vydala pro hodinky normu ISO 2281(0), která stanovuje podmínky pro používání označení voděodolné, a samostatnou normu ISO 6425 pro potápěčské hodinky.

Začneme normou ISO 22810, která platí pro většinu hodinek. O této normě se až tak moc nemluví a nestaví se tolik do popředí jako potápěčské ISO 6425. Přitom právě norma ISO 22810 stanovuje podmínky pro použití označení voděodolnosti pro většinu hodinek, tedy „náramkových hodinek pro každodenní nošení”.

ISO 22810 je směrodatná norma pro všechny hodinky vyrobené po roce 2010 a stanovuje podmínky pro používání označení water resist.

Navíc je pro výrobce závazná. Jde tedy o normu, které v současné době podléhají všichni výrobci hodinek v zemích, které přijaly ISO, a to bez ohledu na značku. Pokud chtějí své hodinky označit hodnotou water resistant, musí se řídit právě normou ISO 22810.

Nejaktuálnější vydání normy je ISO 22810 z roku 2010. Právě tato aktualizace ustanovila závazná pravidla pro použití označení voděodolný, a to bez ohledu na značku či výrobce. Toto aktuální vydání nahradilo předchozí normu 2281 z roku 1990. Tento závazek tedy platí pro všechny státy, které přijaly ISO, a pro hodinky vyrobené po roce 2010.

Norma je poměrně rozsáhlá, protože zahrnuje hodinky v široké škále voděodolnosti. Specifikuje požadavky a zkušební metody pro hodinky označené daným stupněm voděodolnosti. Nevztahuje se na potápěčské hodinky, které podléhají samostatné normě ISO 6425 a chtějí nést označení Diver's.

Z čeho se skládá zkouška voděodolnosti hodinek ISO 22810:

• Odolnost při ponoření do vody. Hodinky se ponoří 10 cm pod vodu po dobu 1 hodiny.
• Odolnost operačních částí. Ponoření hodinek do 10 cm vody, na korunku (případně tlačítko) je vyvíjen tlak 5 newtonů po dobu 10 minut.
• Kondenzační zkouška. Hodinky se umístí na vyhřívanou desku při teplotě mezi 40 °C a 45 °C, dokud hodinky nedosáhnou teploty zahřáté desky. Na sklíčko hodinek se poté umístí kapka vody při teplotě mezi 18 °C a 25 °C. Asi po 1 minutě se sklo otře suchým hadříkem. Hodinky, které kondenzují na vnitřním straně sklíčka musí být vyloučeny.
• Odolnost vůči různým teplotám. Ponoření hodinek do 10 cm vody při následujících teplotách po dobu 5 minut, vždy 40 °C, 20 °C a 40 °C, přičemž přechod mezi teplotami nepřesáhne 1 minutu. Není dovolen žádný průnik vody nebo kondenzace.
• Odolnost proti přetlaku vody. Ponoření hodinek do vhodné tlakové nádoby a jejich vystavení do 1 minuty jmenovitému tlaku (tedy např. 3, 5, 10 ATM) po dobu 10 minut nebo 2 barům v případě, že není uvedena žádná další indikace. Potom se přetlak sníží na okolní tlak během 1 minuty. Není dovolen žádný průnik vody nebo kondenzace.
• Odolnost proti přetlaku vzduchu. Vystavení hodinek přetlaku 2 bary. Hodinky nesmí vykazovat žádný průtok vzduchu vyšší než 50 μg/min.

Hodinky musí být během testování funkční, okolní teplota je mezi 18 °C a 25 °C, teplota vody se musí rovnat okolní teplotě s výjimkou odolnosti vůči rozdílným teplotám.
Hodinky nejsou nijak testovány na odolnost vůči magnetickému poli, nárazům, slané vodě, korozi, neřeší se ani pevnost náramku při tahu apod.

Pro úplnost ještě dodejme, že Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) sama o sobě hodinky netestuje, pouze stanovuje normy.

A je tady ještě jedna důležitá věc. Aby výrobce mohl označit své hodinky jako voděodolné, nemusí testovat všechny kusy hodinek. A vlastně nemusí testovat ani podle výše popsaných parametrů. Je totiž na něm, jak a zda bude své hodinky kus po kusu testovat. Důležité je, aby požadovaný vzorek dokázal splnit normy ISO 22810. Velikost tohoto vzorku je pak dán samostatnou normou ISO ISO 2859-2 a 2859-3 pro vzorkování.

Ujasnila norma zmatky ve voděodolnosti? Do jisté míry. Předchozí norma 2281 z roku 1990 totiž nevymezovala přesně dané pojmy a označení, které se na hodinkách mohou objevovat. Právě volání po sjednocení vedlo k aktualizaci v roce 2010 a u hodinek vyrobených po tomto roce si můžeme být jako spotřebitelé jisti, že nesou-li označení voděodolné, splňují normu ISO 22810.
Jednotlivé státy mohou mít samozřejmě vlastní normy platné pro danou zemi. Některé jsou dokonce ekvivalentní pro ISO 2281, např. Německá průmyslová norma DIN 8310.

Základní WR u Casio Collection Vintage.

Potápěčské hodinky a certifikace ISO 6425

Druhou důležitou normou je ISO 6425. Zatímco benevolentnější norma ISO 22810 je pro hodinky na běžné nošení, mezinárodní norma ISO 6425 se zaměřuje výhradně na hodinky potápěčské. Poprvé byla vydána v 80. letech, třetí, zažité vydání vyšlo v roce 1996. Nejaktuálnější čtvrtá verze ISO 6425 je z roku 2018.

ISO 6425 je zaměřena na potápěčské hodinky. Je dobrovolná, ale pouze hodinky splňující tuto normu mohou nést označení Diver.

Norma objasňuje použité termíny, definuje kritéria, které musí hodinky splňovat a určuje označení, které se na nich může objevit. Současně stanovuje zkoušky, které mají být použity výrobcem. Výrobce také musí definovat záruční podmínky a preventivní opatření, která je třeba učinit pro udržení kvality hodinek po delší dobu.

A zatímco u hodinek na běžné nošení najdeme na číselníku často právě jednotky tlaku, u renomovaných značek jsou uváděny metry. Však si všimněte, že Seiko nemá na hodinkách Diver's 20ATM, ale Diver's 200m. Potápky jsou totiž konstruovány tak, aby mohly jít skutečně do hloubek.

Na rozdíl od normy 22810 je ISO 6425 dobrovolné, a záleží na výrobci, zda hodinky nechá testovat. Zásadní rozdíl je také v tom, že zatímco u předchozí normy bylo požadováno testování pouze určitého vzorku, některými testy potápěčské normy musí správně projít každý kus.

ISO definuje ponorové hodinky jako jakékoli hodinky s hodnocením hloubky nejméně 100 metrů, které mají také systém kontroly času, tedy buď otočnou minutovou lunetu nebo digitální časovač, musí mít ukazatel, že hodinky běží (např. pomocí vteřinovky), být čitelné ve tmě. Navíc musí splňovat ISO normy pro odolnost vůči magnetismu (ISO 764) a nárazům (ISO 1314).

Dále se zkouší také náramek či popruh v tahu (na vnitřní stranu působí síla 200 Newtonů, tedy okolo 20,5 kg na každu stěžejku), aby se ověřila odolnost vůči vnějším vlivům. A v neposlední řadě se testuje odolnost vůči slané vodě (korozní test), kdy se hodinky ponoří zhruba na 24 hodin do slané vody.

Potápěčské hodinky jsou testovány pod tlakem 125 % požadované hodnoty. Tedy WR 200 M u potápěčských hodinek odpovídá testování při tlaku ve 250 metrech. Zmíněné 25% navýšení požadovaného tlaku (tedy 125 % namísto 100 %) slouží jako rezerva při případném zvýšení tlaku zapříčiněném např. dynamickým tlakem při plavání, odlišnou hustotou slané vody apod.

Testování voděodolnosti u potápěčských hodinek dle ISO 6425 zahrnuje:

• Spolehlivost pod vodou: testované hodinky se ponoří do vody do hloubky 30 (± 2) cm po dobu 50 hodin při teplotě 18 až 25 °C. Kondenzační zkouška se provede před a po této zkoušce. Veškeré mechanismy hodinek musí po zkoušce fungovat.
• Kondenzační zkouška: hodinky se umístí na vyhřívanou desku při teplotě mezi 40 a 45 °C, jakmile hodinky dosáhnou této teploty, umístí se na sklíčko kapka vody o teplotě 18 až 25 °C. Asi po 1 minutě se sklo otře suchým hadříkem. Hodinky, které kondenzují na vnitřním straně sklíčka musí být vyloučeny.
• Odolnost korunky a jiných nastavovacích zařízení vůči vnější síle: testované hodinky se podrobí přetlaku ve vodě 125 % požadovaného tlaku po dobu 10 minut a na korunku (případně další tlačítka) je kolmo vyvíjen tlak o síle 5 newtonů (cca 0,5 kg). Kondenzační zkouška se provede před a po této zkoušce.
• Voděodolnost a odolnost při přetlaku vody: testované hodinky se ponoří do vody obsažené ve vhodné nádobě. Poté se do 1 minuty použije přetlak 125 % požadovaného tlaku a udržuje se po dobu 2 hodin. Následně se přetlak sníží na 0,3 baru během 1 minuty a udržuje se na tomto tlaku po dobu 1 hodiny. Hodinky se poté vyjmou z vody a osuší hadříkem. Není dovolen žádný průnik vody nebo kondenzace.
• Odolnost proti tepelným šokům: hodinky se ponoří do 30 (± 2) cm vody při 40 °C, 5 °C a 40 °C vždy po dobu 10 minut. Doba přechodu z jednoho ponoření do druhého nesmí překročit 1 minutu. Není dovolen žádný průnik vody nebo kondenzace.
• Volitelná zkouška pocházející ze zkoušek ISO 2281 (ale nevyžaduje se pro získání ISO 6425) vystavuje hodinky přetlaku 200 kPa. Hodinky nesmí vykazovat žádný průtok vzduchu vyšší než 50 μg/min.

Stejně jako u normy ISO 22810, kromě testu odolnosti vůči tepelným šokům, probíhá testování při teplotě 18-25 °C.

Kompletní specifikace ISO 6425 je možné koupit přímo na stránkách ISO. Ale anglická wikipedie v tomto ohledu dostatečně uspokojí zvědavost. Jedině hodinky, které splní všechny podmínky stanovené v této normě, mohou nést označení DIVER'S WATCH xxx M nebo DIVER'S xxx M.

Potápěčské hodinky musí snést mnohem větší zátěž, než je požadováno u ostatních hodinek. I tady, nebo právě tady, je ale dobré dát také na renomé firmy. Jsou značky, na jejichž hodinkách Diver's neuvidíte, a přesto jsou neskutečně (nejen vodě-)odolné, a naopak najdeme značky, které vyrábí modely nesoucí Diver's na číselníku, ale skutečný potápěč by na ně nespoléhal.

I když mají hodinky potápěčskou certifikaci, je vždy dobré zohlednit také renomé dané značky na poli potápěčských hodinek.

Co zajišťuje hodinkám voděodolnost?

Schopnost hodinek odolávat vodě je dána několika prvky. Mezi ty hlavní patří ale samotná konstrukce hodinek a především těsnění. Nejrizikovější místa pro vniknutí vody jsou korunka (případně další tlačítka), dýnko a sklíčko.

Korunka hodinek, resp. krček korunky, je jednoznačně nejrizikovější součástka pro průnik vody. Korunka je sice chráněna těsněním, současně je ale nejnamáhanější. S korunkou se pravidelně manipuluje, nastavuje čas, mění se její polohy apod. Těsnění je proto neustále namáháno, stlačováno a opotřebováno. Pokud dojde k deformaci těsnění u korunky, voda se může snadno dostat do strojku. Tady je zásadní dodržovat doporučení výrobce a těsnění v pravidelných intervalech nechat překontrolovat, v případě opotřebení vyměnit.

Druhým, a každodenním rizikem u korunky je situace, kdy není plně docvaknuta. Může k tomu dojít nedopatřením např. po seřizování času, nebo nechtěným povytažením, kdy se korunka zachytí např. o rukáv. Pak stačí i kapka vody při mytí rukou, která může proniknout do hodinek. Je proto důležité při jakékoli manipulaci s vodou ujistit se, že korunka je v základní, nulté pozici, tedy plně dotažena/zasunuta k pouzdru, a to bez ohledu na to, jakou voděodolnost hodinky nabízí. Těsnění korunky je totiž stlačeno pouze, když je korunka dotažena k pouzdru.

U korunky je také důležité uvědomit si, že i když hodinky mohou nabízet WR 200M, s korunkou nikdy (neuvede-li výrobce jinak) pod vodou nemanipulujeme. A dvojnásobně to platí pro tlačítka, např. chronografu.

Vyšší formu ochrany nabízí tzv. šroubovací korunka. Najdeme ji zpravidla u hodinek s vyšší voděodolností, standardem je u potápěčských hodinek. Proto se i u hodinek, se kterými chcete plavat, doporučuje nejen potřebný stupeň voděodolnosti, ale také šroubovací korunka. Ale i pro ni platí, že s ní pod vodou nemanipulujeme, a i když díky šroubovacímu závitu nabízí ochranu, je důležité se ujistit, že je korunka zašroubovaná. Některé značky nabízí i speciální ochranný kryt korunky, např. Invicta, Hamilton a další.

Speciální kryt na korunku značky Ball.

U dýnka, tedy zadního krytu hodinek, záleží, jakým způsobem je připevněno k pouzdru, tedy tělu hodinek.

1. Nejméně odolnou možností je dýnko utěsněné tlakem. Sebemenší deformace těsnění umožní vniknutí vody. Takové hodinky mají obecně označení pouze vlhkotěsné, s nejvyšší hodnotou do 50M.
2. Dýnko přišroubované šroubky. Tady bude rezistence vůči vodě o něco vyšší, umožňuje totiž mnohem vyšší utěsnění. Postupná deformace těsnění (které časem přijde), ale může rovněž umožnit proniknutí vody do hodinek. Vždy jde ale o způsob výroby a celkovou kostrukci, najdeme i hodinky s 200M WR a přišroubovaným dýnkem.
3. Dýnko na závit, tzv. „šroubovací dýnko“ patří mezi nejspolehlivější ochranu proti vniknutí vodě do hodinek. Zadní kryt je zašroubován do pouzdra a spolu s těsněním tak tvoří silnou ochranu. Tento typ se používá u hodinek s vyšším stupněm voděodolnosti (i když to nemusí být pravidlo) a proto se s ním setkáme i u potápěčských hodinek.
4. Zvláštním typem je tzv. monobloková konstrukce, kdy pouzdro tvoří jednolitý kus. Hodinky tak nemají otevírací dýnko a dá se se do nich dostat pouze přes sklíčko. S tímto typem se setkáváme u některých potápěčských hodinek.

Důležité je také odolnost dýnka a některé značky volí pro své potápěčské hodinky např. dvojité dýnko, aby zajistily ještě vyšší ochranu.

Šroubovací dýnko u Certina DS Action.

Stejně jako dýnko hodinek, je i sklíčko rizikovým místem, kde může voda proniknout do hodinek. Prostor mezi sklíčkem a pouzdrem hodinek je samozřejmě chráněn těsněním, i tady je ale třeba myslet na to, že těsnění časem degraduje a je třeba pravidelně voděodolnost kontrolovat.

U sklíčka je rovněž důležité, aby bylo dostatečně silné, aby odolalo požadovanému tlaku. Proto se u potápěčských hodinek často setkáme s konvexními sklíčky, které tlaku lépe odolávají, případně dalšími úpravami sklíčka. No a logicky – je třeba ho nerozbít. I nepatrné uštípnutí může být závdavek na pořádný problém.

DS Koncept u Certiny zahrnuje zesílené sklíčko, těsnění hřídele korunky, dvojí těsnění korunky, speciální těsnění v zadní části a zesílené dýnko.

Těsnění hraje zásadní roli ve voděodolnosti hodinek. Pro moderní se vžilo označení O-kroužky (O-rings) a nejčastěji jsou vyrobeny z pryže, gumy, silikonu, případně teflonu. Vytváří těsnění na spojích u korunky (krčku, sklíčka a dýnka hodinek), pokud mají hodinky další tlačítka (např. chronografy), mají obvykle rovněž těsnění.

V závislosti na materiálu těsnění dochází k jeho opotřebení, guma po čase ztrácí elasticitu a schopnost těsnit. Na opotřebení těsnění má velký podíl nejen čas, ale také četnost a způsob manipulace s hodinkami. Proto se doporučuje hodinky pravidelně kontrolovat a pokud je to třeba, těsnění vyměnit.

Speciální kapitolkou je také heliový ventil. S vniknutím vody nemá až tak nic společného, ale souvisí s potápěčskými hodinkami. Heliový ventil, někdy označován také jako bezpečnostní ventil, totiž slouží k vyrovnávání tlaku při hlubinném, saturačním potápění. Vzduch se v prostorách potápěčských stanic (zvonů) obohacuje pro snadnější dýchání heliem, stejně tak se přimíchává do potápěčských láhví pro hlubinné potápění, tedy 60 metrů a níž.

Heliový ventil u Hamiltonu.

Drobné bublinky helia, které potápěč vydechuje, mohou proniknout do pouzdra hodinek (např. přes těsnění), ale už se nedostanou stejnou cestou zpět. Při výstupu by mohlo nahromaděné hélium hodinky poškodit, přesněji má tendenci dostat se ven. Může se tedy stát, že dojde k explozi a roztříští se sklíčko.

Proto se při výstupu pomocí ventilu, nejčastěji umístěném na levé straně pouzdra připomínající korunku, helium upouští. Buď jej vypouští mechanicky potápěč, nebo se upouští automaticky při známce poklesu okolního tlaku. Můžeme najít také značky, které mají heliový ventil zabudovaný přímo do korunky.

Heliový ventil implementovaný v korunce. Ball Engineer Hydrocarbon

Jedná se o nadstandardní vybavení potápěčských hodinek a v praxi jej využije pouze hrstka potápěčů na světě. Pro běžného smrtelníka je heliový ventil u potápěčských hodinek spíše signálem, že tyto hodinky jsou určené pro skutečné hloubky. Pvní volně prodejné hodinky s heliovým ventilem představila v roce 1969 švýcarská značka Doxa s modelem Conquistador.

Jak zjistit, že hodinky drží voděodolnost?

Testy, které určí voděodolnost pouzdra jsou v zásadě dvojího typu: suchý a mokrý.

• Suchý test (dry test): hodinky jsou umístěné v komoře a vystaví se požadovanému přetlaku vzduchu, proto se setkáme s označením „tlaková zkouška“. Pokud přístroj detekuje sebemenší snížení tlaku, znamená to, že vnikl do hodinek a nejsou tedy voděodolné. Stejně tak je možné testovat podtlak. Přístroj dokáže poznat, zda došlo k nepatrnému prohnutí u sklíčka a dýnka. Pokud ne, znamená to, že v hodinkách se tlak vyrovnal a nejsou voděodolné.

• Mokrý test (wet test): hodinky se umístí opět do komory, která je napůl naplněná vodou a napůl vzduchem. Hodinky jsou vystaveny zvyšujícímu se tlaku a poté ponořeny do vody. Pokud unikají bubliny, hodinky nejsou voděodolné. Poté se v nádobě naplněné vodou, kde jsou umístěné hodinky zvyšuje tlak (odpovídající testované hodnotě) vody. Pokud hodinky nejsou voděodolné, tlak v nádobě klesne. Mokrý test se zpravidla dělá až po suchém. Hodinkový strojek se u mokrého testu musí vyjmout.

Jak zajistit stálou voděodolnost hodinek?

Byla by chyba myslet si, že když máte voděodolné hodinky, zůstanou jimi napořád. Hodinky nemají indikátor životnosti těsnění, ani vás neupozorní na povytaženou korunku, než s nimi jdete do vody. Je třeba proto s hodinkami správně zacházet a pravidelně je nechávat kontrolovat. Na doporučení servisu či hodináře je třeba po čase hodinky přetěsnit.

I to, že s hodinkami nechtěně zavadíte o stůl nebo futra dveří je důvod, proč zpochybnit voděodolnost hodinek.

Aby byly vaše hodinky opravdu v suchu, je třeba s nimi správně zacházet. Pravidlo číslo jedna – nevystavovat je vyšší zátěži, než je doporučeno výrobcem. Pokud půjdete se svými 30M skákat šipky do bazénu, nemůžete se divit, pokud to po čase vzdají. Uvedená voděodolnost má svůj důvod, a i když mnohé hodinky vydrží daleko víc, není dobré to pokoušet.

Základní rady, jak s hodinkami zacházet, co dělat a čemu se naopak vyhnout:

• Nevystavovat hodinky vyšší zátěži, než je doporučeno výrobcem
• Minimálně jednou ročně a vždy po manipulaci s dýnkem provést tlakovou zkoušku
• Nikdy nemanipulovat s korunkou (ani šroubovací) pod vodou, nemanipulovat s tlačítky pod vodou (neurčí-li výrobce jinak)
• Vyhnout se prudkým teplotním změnám
• Vyhnout se pod vodou nárazům a silným otřesům
• Vyhnout se chemikáliím, po kontaktu s mýdlovou či slanou vodou hodinky vždy omýt čistou sladkou vodou a osušit
• Nevystavovat hodinky horké vodě a páře (horká sprcha, koupel, sauna).

Četnost kontroly je velmi individuální. Záleží na doporučení výrobce hodinek, jejich stáří, podmínkám, jakým jsou vystavovány. Obecně se ale uvádí alespoň jednou ročně, ideálně před letní sezonou. Pokud ale s hodinkami často chodíte např. surfovat a jsou vystavovány vyšší zátěži, doporučuje se test tlakovou zkouškou i několikrát ročně.

Zkouška voděodolnosti podtlakem.

Tlaková zkouška zjistí, zda hodinky stále drží výrobní voděodolnost. Rozhodně je dobré nechat provést test pokaždé, když se otevře dýnko (např. při výměně baterie, regulaci chodu apod.).
Přetěsnění hodinek je pak časově velmi subjektivní a liší se hodinky od hodinek, výrobce od výrobce. Dobré je řídit se doporučením výrobce a radou zkušeného hodináře.

Co když se do hodinek dostane voda?

Pokud se stane, že do hodinek pronikne voda, hodinář nebo servis by měl být první a rychlou volbou. Hodinky je třeba otevřít, vysušit, zkontrolovat těsnění a znovu uzavřít. Pokud nemáte možnost řešit problém s hodinářem ihned, můžete si pomoct alespoň dočasně doma. Ideální je hodinky otevřít a osvědčilo se vysušit je fénem.

Pokud si na otevření netroufáte, zkuste alespoň vytáhnout korunku a zahřívat fénem. Vlhkost by měla mít tendenci přes korunku odcházet, ale mnoho hodinek už má u korunky tak dobré těsnění, že ani tato rada nemusí pomoct. Dalším doporučením je hodinky položit dýnkem např. na lampu, nebo jiný teplý podklad, aby se voda držela co možná nejdál od strojku, než s nimi dojdete k hodináři.

Rizikovější jsou elektronické hodinky, kdy může dojít ke zkratu. A to třeba i týdny po nehodě. Dokonce i když je vysušíte, může se po čase problém projevit. Mechanické hodinky by v případě důkladného vysušení měly kontakt zvládnout v pohodě. Pokud by tam ale vlhkost zůstala, koroze by na sebe asi nenechala čekat. Dalším rizikem jsou ručky s luminiscencí, která při kontaktu s vodou může „nabobtnat“ a je třeba je vyměnit. A takhle by se dalo pokračovat. Proto, pokud vám na hodinkách záleží a podaří se vám je utopit, s řešením dlouho nečekejte.

Zamlžuje se mi sklíčko, dostala se mi do hodinek voda?

Pokud se při přechodu z rozdílných teplot stane, že se na vnitřní straně sklíčka objeví orosení, ještě to nemusí nutně znamenat, že do hodinek vnikla voda. Více pravděpodobné je, že se jedná o prostý fyzikální jev, kdy se vlivem náhle změny teploty vysrážela vlhkost, která je přirozeně v hodinkách. Například v zimě, kdy přijdete z venku do teplé místnosti. Drobná vlhkost je totiž v hodinkách přirozeně, nejčastěji se tam dostane ze vzduchu při uzavírání hodinek, při servisování apod.

Tento druh zamlžení sklíčka by měl zmizet po několika sekundách až minutách a nemá negativní vliv na chod hodinek. Každopádně doporučujeme hodinky nechat projít tlakovou zkouškou, zda stále drží voděodolnost. Pokud zamlžení nezmizí, je nutné hodinky servisovat a zjistit příčinu.

29.7.2020 - Agáta Vřeská
Zamlžené sklíčko u hodinek: Problém, nebo běžný jev?

Jaký vliv má slaná voda na kovové hodinky?

Záleží, z čeho jsou hodinky vyrobeny. Nejběžněji se setkáme s ocelí 316L. Často si lidé myslí, že chirurgická ocel nepodléhá korozi. Podléhá. Příměsi, které ocel obsahuje, korozi do jisté míry oddalují, ale má to své limity. Pokud budete běžně nechávat hodinky po koupání v moři bez očištění, může se to na nich časem podepsat.

Obecně se dá ale říct, že mořská voda hodinky z kvalitně upravené chirurgické oceli neovlivní a po plavání či potápění v moři stačí hodinky důkladně omýt ve sladké vodě a osušit.

Ještě lépe jsou pak na tom hodinky vyrobené z oceli 904L. Nejvíce ji používá značka Rolex, která své první hodinky z oceli 904L vyrobila okolo roku 1985. Tato ocel obsahuje větší množství některých prvků, především chromu, niklu, molybdenu a také mědi. Díky tomu lépe odolává jak korozi, tak například kyselinám, a to i za vyšších teplot.

V odolnosti vůči korozi pak má velké přednosti materiál titan. Hodinky z titanu jsou tak vysoce antikorozní. Naopak pozor věnujte hodinkám z různých „obecných kovů“, kdy nevíte, jaké mají antikorozní vlastnosti.

Hodinkám z chirurgické oceli prospěje po kontaktu se slanou vodou omytí v čisté sladké vodě a osušení.

Jaká je voděodolnost u smartwatchů?

Ani u smartwatchů není téma voděodolnosti mimo mísu. Možná právě naopak. Zvykli jsme si, že většina těchto chytrých náramků a hodinek zvládne vodu v pohodě. Ostatně mnohé počítají tempa v bazénu, jsou vhodné pro triatlon a některé dokonce pro potápěče. Pro chytré hodinky tedy rovněž platí určitá pravidla pro voděodolnost. Pravdou ale je, že smartwatche jsou na světe poměrně chvíli, a tak jasně dané normy aby majitel pohledal. O to víc platí pravidlo: řídit se tím, co výrobce uvádí v návodu.

18.8.2023 - Dominik Hok
Plavecké metriky – Co dokážou měřit chytré hodinky?

23.8.2023 - Dominik Hok
Vojenský standard odolnosti (MIL-STD-810) u chytrých hodinek

U elektroniky se často setkáme se stupněm krytí, tedy kódem IP. Uvádí míru odolnosti proti vniknutí cizích těles, nečistot a také vody. Je definován normou IEC 60529, vydanou Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC), ekvivalentní evropská norma je EN 60529.
Kód IP tvoří dvě číslice, které při správném rozkódování nesou informaci o stupni krytí.

První číslice udává ochranu před nebezpečným dotykem a před vniknutím cizích předmětů (na škále 0-6), druhá číslice označuje stupeň krytí před vniknutím vody (na škále 0-9). Například IP00 znamená nulovou ochranu proti vniknutí částic i vody. IP65 by znamenalo ochranu před nebezpečným dotykem jakoukoli pomůckou a úplnou ochranu proti vniknutí prachem a střední ochranu proti vniknutí vody.

U smart hodinek se nejčastěji setkáme s IP65 až IP69. Tabulku hodnot můžete najít přehledně na české wikipedii. Toto označení ale nemusí výrobcům stačit u hodinek či náramků, které jsou určeny pro plavání, natož potápění. A tady nastupují opět hodnoty pro tlak, ISO 22810, u potápěčských hodinek pak EN 13319, tedy norma pro potápěčskou výzbroj. Zjednodušeně se tedy dá říct, že u smartwatchů nenajdeme Diver's, ale jedná se již o potápěčské přístroje (počítače), které se řídí jinými normami, než hodinky.

Obecně se často tvrdí, že chytré hodinky uvádí skutečnou hodnotu, ale tato informace může být zavádějící. Pravdou ale je, že od hodnot klasických hodinek se to může lišit a chytré hodinky s WR 50M jsou často uváděny jako vhodné na plavání, kdežto u klasických to doporučeno nebývá.

Nicméně, ani u smartwatchů 50M neznamená, že skutečně zvládnou potápění do 50 metrů reálné hloubky. Podstatné tedy je, co výrobce u svého zařízení doporučuje a nedoporučuje. Pro lepší představu se můžeme podívat např. na hodnoty sporttesterů Garmin. A kdo ví, možná se pro ně časem objeví samostatná norma...

Stručná historie voděodolných hodinek

Historie voděodolných hodinek sahá až na přelom 18. a 19. století, kdy tehdy ještě kapesní hodinky dělaly společnost potápěčům ve skafandrech, přesněji ve schránce měděné helmy.
První náramkové hodinky, které si získaly pozornost pro své označení „vodotěsné“, byly slavné Rolex Oyster představené 29. července 1926. Dnes je zná každý hodinkový nadšenec a spolu s nimi historku o Mercedes Gleitzové, která s Rolexkami přeplavala průliv La Manche. A když je celý článek na téma hodinek a vody, nelze tento slavný příběh nezmínit.

Mercedes skutečně přeplavala Lamanšský průplav. Byla první Angličankou, které se to povedlo. Stalo se tak 7. října 1927. Hodinky ten den ale neměla žádné. A možná ji tehdy ani ještě nenapadlo nějaké voděodolné hledat. Zpráva o jejím úspěchu ale upoutala pozornost Hanse Wilsdorfa, spolumajitele Rolex. A tak když Mercedes musela naplánovat nový pokus, aby potvrdila svůj rekord, zrodil se senzační marketingový nápad: Rolex nabídl Mercedes Gleitzové zlaté Oyster výměnou za publicitu.

Rolex Oyster z roku 1926.

O dva týdny později, 21. října se plavkyně vydala opět k anglickým břehům, tentokrát s hodinkami Rolex pověšenými na krku, nikoli na ruce, jak máme zažité. Do Francie se ale tentokrát nedostala a pokus skončil nezdarem. Ale ne pro Rolex. Trochu se ta historka sice přibarvila, ale když reklama tvrdila, že Rolex Oyster jsou první voděodolné náramkové hodinky Mercedes Gletzové, která přeplavala Lamanšský průplav, vlastně to byla pravda.

Mercedes Gletz v reklamě na vodotěsné Rolex Oyster.

Rolex se stal jednoznačně průkopníkem v oblasti voděodolných hodinek. U svých Oyster dosáhl skvělých výsledků jednak díky velmi přesnému opracování pouzdra (na těsnění, jak ho známe dnes si ještě musel počkat) a jednak díky šroubovací korunce, patentu, který Rolex koupil v roce 1925 a dokázal skvěle implementovat do svých hodinek. (Více o historii Rolex Oyster.)

Jakmile hodinky zvládly boj se svým odvěkým nepřítelem, mohly se postupně vydat také do hlubin. První sériově vyráběné hodinky, které můžeme označit za potápěčské, byly Omegy Marine z roku 1932. Měly atypicky řešené dvojité pouzdro, certifikované na 13,5 ATM a testované ve skutečně náročných (na tu dobu až extrémních podmínkách).

Omega Marine s dvojitým pouzdrem.

Postupně se měnily také materiály. Ocel 316L se ukázala v neupravené verzi jako nedostatečné řešení a v agresivní vodě po čase přeci jen rezivěla. Přicházely ale povrchové úpravy, legování oceli, změny opracování a později i další materiály, např. titan.

Od plastových sklíček se postupně přešlo k minerálu či safíru, který je nejen odolnější vůči poškrábání (a tedy zaručuje lepší čitelnost), ale také neztrácí postupem času elasticitu jako plast.
Kapitolou samo o sobě je těsnění. Dnes asi nejpoužívanější o-kroužky nahradily ploché na začátku 60. let. Značky přicházely a stále přichází s dalšími inovacemi, jak zajistit perfektní voděodolnost.

Jak je vidět, historie voděodolnosti u hodinek se prolíná se samotnou historií hodinek potápěčských, a to je už je téma na samostatný článek...