Traser P67 SuperSub: Krystalická esence hodinek pro dobrodruhy

Tagy: Recenze | Traser | Pánské | Klasické | Potápěčské

Bohumil Vopršal | 27.11.2020 | 7 MIN

Nestává se mi to často, ale dojít k tomu může: To takhle člověku doručí hodinky k recenzi, dejme tomu Traser P67 SuperSub. Člověk se propracuje od vnějšího přebalu až k samotnému balení hodinek, to otevře, hodinky vyjme a řekne si: „Ha! Líp to snad ani vypadat nemůže!“ Chudák kritik hodinky vrátí do obalu, sedne si a přemýšlí, na čem jejich recenzi postavit, když první osahání a první zacvakání lunetou přineslo dojem téměř absolutní dokonalosti (míněno v rámci úkolů, pro které byly navrženy). Co teď?

Manželka ví vše lépe

Člověk tedy v záblesku inspirace ukáže hodinky manželce, která – jak je léty soužití ověřeno – na všem, co se mu líbí, najde nějakou chybu. „Jéé, ty jsou velký! A přehledný! Ty by se hodily našemu dědovi, páč už blbě vidí!“ – naštve ho drahá polovička hned zkraje. Po potěžkání SuperSubů na kovovém náramku ovšem očekávání nezklame: „Ty jo, ty jsou těžký! To bych teda nosit nemohla!“ Přesně takhle jsem to měl s Traser P67 SuperSub alias SuperSub 500 (odkud rozdílné označení pochází, je vysvětleno níže).

Pro koho jsou?

Jak stojí v titulku – jsou to hodinky jako dělané pro ryzí dobrodruhy, kteří se nebojí na zápěstí vláčet skoro čtvrt kila oceli (a není důležité, zda se dobrodružství odehrává v potopeném lodním vraku či v kanceláři, kde šéf právě pátrá, komu přidělit přesčasový úkol). Jsou pro lidi, kteří mají rádi věci už od pohledu odolné, ultimátní zpracování, přesnost a bezúdržbovost quartzového strojku a zároveň neokázalost značky.

Poměr cena/výkon je zde – podle mého – velmi příznivý. Hodinky jsou bytelnost sama, safírové sklíčko má antireflex, quartzová Ronda 715 vyžaduje jen výměny baterie... Není divu, že hodinky značky Traser používají i některé elitní vojenské jednotky typu US Navy SEALs; jen pro americkou armádu prý Traser mezi lety 1990–2000 vyrobil přes milión kusů od různých náramkových modelů.

Odkud pocházejí?

Samozřejmě, hodinky jsou od firmy Traser a nezapřou příbuznost se sesterským modelem Traser Officer Pro P67. Měl jsem na mysli původ v širším smyslu, něco jako „s kým mají SuperSuby společné geny“.

Už z názvu a letmého pohledu na pouzdro je jasné, že základní tvar je inspirován pravděpodobně nejslavnějšími hodinkami na světě – modelem Rolex Submariner (zkráceně Sub). Ovšem nejedná se o nějakou otrockou kopii; oproti 40milimetrovému průměru klasických Subů naše SuperSuby povyrostly na chlapáckých 46 milimetrů, přibyla korunka na pozici 10 (jde ve skutečnosti o ručně ovládaný heliový ventil – stejné řešení, jako u modelu Seamaster Planet Ocean od Omegy) a jejich ciferník vypadá úplně jinak – je na něm velkými arabskými číslicemi znázorněna 12hodinová stupnice (s výjimkou čísla 3, na jehož místě je datumové okénko). Font použitých číslic mi pro změnu připomíná starší provedení hodinek Longines Hydroconquest. O něco menšími číslicemi je znázorněna i stupnice 24hodinová. Jde o řešení vídané na mnohých jiných hodinkách (např. Hamilton) a vychází z armádních specifikací.

Existuje i varianta bez 12hodinové stupnice, pouze s minutovými a zvýrazněnými hodinovými indexy, které jsou doplněny drobnou 24hodinovou stupnicí.

Ručky mají mečovitý tvar; přesněji řečeno, zřetelně mečovitá je ručka minutová, hodinová má spíše tvar tužky. Jde nejspíš opět o odkaz na Rolex Submariner v provedení Military 5517, kde výrobce rovněž použil tritiovou luminiscenci a stejný mix tvarů ruček – akorát obráceně. Jako tužka vypadala minutová ručička a tvar meče (podle odborníků na geometrii se to jmenuje deltoid) měla ručička hodinová. Voděodolnost SuperSubů pak nikoho nenechá na pochybách, že před sebou máme skutečné potápěčské hodinky – činí úctyhodných 500 metrů, čili 50 atmosfér.

Budiž světlo

Konečně se dostáváme k tomu hlavnímu, co je poznávacím znamením, ba přímo výsostným znakem hodinek Traser – a tím je zvýraznění indexů a ruček ve tmě svítícími tritiovými trubicemi. Luminiscenční efekt zde vzniká rozpadem plynného radioaktivního tritia, neprodyšně uzavřeného do miniaturních skleněných trubiček.

7.5.2019 - Radim Krčmář
Luminiscence – Budiž světlo

Rozpadající se prvek emituje elektrony, ty dopadají na citlivou vrstvu uvnitř trubic a hodinky se ve tmě doslova rozzáří. Na rozdíl od luminiscenčních nátěrů je není třeba předem nasvěcovat, tritium svítí „samo od sebe“, dokud se všechno časem nerozpadne. Jeho poločas rozpadu je necelých 13 let, takže po této době budou hodinky svítit asi o polovinu slaběji (což mohu potvrdit; mám doma zhruba těch 13 roků staré Trasery Super Sport – v absolutní tmě svítí stále, ale proti „čerstvému“ tritiu na SuperSubech je to asi jako srovnávat noční snímek Las Vegas s večerní fotkou Vladivostoku za sovětské éry).

Použitelná svítivost trvá podle různých zdrojů asi 20 až 25 let, ale přikláněl bych se k méně optimistické variantě. Technologii firma Traser pojmenovala Trigalight a odkazuje na ni stylizovaná zkratka T3 na ciferníku, orámovaná dvěma tritiovými kapslemi.

V závislosti na množství tritia (a následné svítivosti) jsou na tomto modelu použity dva druhy trubic – varianta s číslicovým ciferníkem má užší kapsle označené jako T25 a varianta s „tlustějšími“ hodinovými indexy bez čísel je osazena širšími trubicemi T100. U posledně jmenovaného provedení navíc nesvítí jen hodinové indexy a ručky, ale i celá minutová stupnice.

Technologie Trigalight® od společnosti Mb-microtec využívá světelný zdroj na bázi plynného tritia.

V této souvislosti musím zmínit, že Trasery jsou první hodinky, u kterých jsem kvůli radioaktivnímu tritiu našel „Příbalový leták“ (fakt se to tak jmenuje), podobně jako u léků. Je v něm vysvětlen princip luminiscence, nechybí obvyklá stupidní varování (výrobek není určen dětem, mentálně postiženým, blabla) a jako naprosté vyvrcholení je tu i návod, co dělat, pokud by se hodinky rozbily na cimpr campr a tritium uniklo ven – doporučuje se vyvětrat, žádná další opatření nejsou potřeba. Neumím si ale představit, jak by k takové situaci mohlo při běžném užívání dojít – aby se tritiové trubice zničily, musel by někdo do hodinek mlátit kladivem – a to nejspíš opakovaně. Tak bytelně jsou vystavěné.

Dýnko a náramky

Použití tritia je obsáhle zmiňováno také na dýnku hodinek. Je zde vyryt i mírně pozměněný název modelu – Traser SuperSub 500 – a symbol bioluminiscence: „ryba s lampičkou“, čili mořský ďas, jehož samičky lákají kořist na zvláštní svítící výrůstek na hlavě (kdo viděl film „Hledá se Nemo“, ten ví). Posledními důležitými informacemi na dýnku jsou zmínky o původu (Swiss Made) a o voděodolnosti.

Mořský ďas na dýnku SupeSubů: symbol bioluminiscence

Co se nošení týče, SuperSuby se dají koupit ve třech variantách – s kovovým náramkem, potápěčským gumovým řemenem anebo s kombinací obou. První dvě varianty dostanete v papírové krabičce, poslední v kufříku ve stylu „Pelican Case“ (ne, nejde o starší americký film Případ Pelikán).

Já měl k dispozici variantu na kovovém náramku. Jeho provedení těžko něco vytknout; dílky jsou z plné oceli a za zmínku stojí „poctivá“ spona s logem Traseru, která nevznikla vylisováním z kusu plechu, ale klasickým obráběním několika kusů oceli. Je také (pro tuto cenovou kategorii) v neobvyklém provedení: kromě dvojice pojistných tlačítek, kterými se otevírá, má i dvojici tlačítek drobnějších, po jejichž stisknutí se z modulu uvnitř vysune potápěčská extenze! Daní za tohle neokoukané řešení je omezená možnost mikroregulace – na sponu se vešly jenom dvě dírky na jemné doladění délky – po jedné na každém konci.

Ocelový náramek má potápěčskou extenzi, která se vysune po stisknutí dvojice menších tlačítek.

Slovo na závěr

Přiznám se, že po seznámení s modelem Traser P67 SuperSub jsem zapátral v paměti, zda mě v brzké době nečeká nějaké významné životní jubileum, kterým by se dalo jejich pořízení odůvodnit... Bohužel nečeká.

Kdybych měl SuperSubům přisoudit lidské vlastnosti, nazval bych je nejspíš „upřímným kusem železa, který si na nic nehraje“. Navíc dělá všechno, co má, a je k tomu všemu příjemným a hlavně promyšleným mixem již známých hodinkových řešení, nikoli bezduchou „kopírkou“ nějakého konkrétního modelu. Pořádnou třešní na dortu  je pak „tritiová show“; popsat se to nedá, musí se to vidět.

A námitka, že tyhle hodinky „vypadají jako jiné hodinky“ a nehledají jakousi vlastní originální a neotřelou cestu? Je to jako stěžovat si, že židle vypadá jako židle nebo že většina aut má volant a čtyři kola; ano, jde to udělat jinak, ale moc praktické to nejspíš nebude...

Plusy a mínusy

Tritium, tritium, tritium
Bytelné provedení
Klasický hodinkový design; v oranžové verzi nepřehlédnutelné
Dobrodružný, vojenský a potápěčský image
Výtečná přehlednost
Poměr cena/výkon je tak akorát
Leckdo ocení ryzí praktičnost a neokázalost značky

Nejsou pro každého (46 mm průměru a 215 gramů s kovovým náramkem je fakt dost)
K dostání jen v quartzové verzi; vteřinová ručka chvílemi nelícuje s indexy
Někomu může vadit inspirace již existujícími hodinkami
Nevhodné pro lidi s fóbií z radioaktivity :-)

Mohlo by vás dále zajímat:

• [[M4204]]