Pánské klasickéPánské
Dámské klasickéDámské
Chytré hodinkyChytré
Značky
Ostatní
Tagy: Průvodce výběrem | Hamilton | Seiko | Tissot | Pánské | Klasické | Potápěčské | Retro | Společenské | Vojenské
Agáta Vřeská | 1.4.2020 | 8 MIN
Najít hodinky, které by se vešly do oblíbené kategorie pod 500 dolarů, tedy nějakých 12 a půl tisíc, není zas tak těžké. I loni (2019) nám jich prošlo rukama nespočet. Najít špičku ledovce napříč značkami a styly už bylo o chlup těžší. Tady je můj finální výběr tří pánských hodinek, které stojí za každý utracený halíř: Hamilton Khaki Field Mechanical, Seiko Monster a Tissot Gentleman Quartz.
Původně byl okruh kandidátů mnohem větší. A nebudu zapírat, že jsem u mnohých váhala. Všechny troje hodinky mají ale něco do sebe, něčím loni překvapily, upoutaly pozornost a vryly se do paměti víc než jiné. Všem jsme věnovali samostatný článek v našem magazínu, ale teď se pokusím přednést ty nejpádnější argumenty, proč právě tyto by měl sběratel zvážit do své sbírky.
Mechaniky s military vzhledem byly asi jediné, u kterých jsem měla jasno už od začátku. Svými vlastnostmi, vzhledem a příběhem mě o své hodnotě přesvědčily hned, jak se mi dostaly poprvé do rukou. A přitom právě jejich vzhled z nich dělá pro dnešní dobu netypického kandidáta pro běžné nošení, současně je to ale hlavní bod, který je odlišuje od konkurence.
Khaki Fieldy jsou na první a každý další pohled typické vojenské hodinky minulosti. Jednoduchý, účelný vzhled, čistý číselník s luminiscenčními prvky jasně hovoří o příslušnosti k vojenským kořenům.
Je vystavěn podle vojenského standardu GG-W-113A z roku 1967. Podle něj hrstka hodinářských firem včetně Hamiltonu vyráběla modely podobné téměř jako vejce vejci až do 80. let a popularitu získaly i díky vietnamské válce. Ale pouze Hamilton se k němu uměl vkusně vrátit a udělat z historického nadčasové.
Ukázková jednoduchost z nich činí hodinky, které padnou k celé řadě stylů oblečení, zbytečně na sebe nepoutají pozornost a přesto – nejsou nudné. Vlastně právě naopak, každý pohled na číselník baví a neomrzí ani po delší době na ruce.
Hamilton jim dal navíc zajímavé, až kontroverzní detaily. Tím hlavním je luminiscence s falešnou patinou. Vžilo se pro ni označení fauxtina, a mnohé značky ji používají k navození dojmu vintage hodinek. Dogmatičtí sběratele by takové hodinky možná nevzali na ruku, pokud se ale výsledek povede, jako je tomu u Hamiltonu Khaki Field Mechanical, dostaví se přesně ten efekt, bez kterého by hodinky jako celek nefungovaly – takto by dnes zřejmě vypadaly originály z 60. let.
Jeden z důvodu, proč Khaki Fieldy patří to mé topky je popravdě průměr pouzdra. V éře mohutných těžkých hodinek „pro chlapy“ je 38mm pouzdro vítanou změnou nejen mužů s menším zápěstím, ale i žen. Do feministické úvahy se pouštět nebudu, většinu žen by potěšily zcela jiné Hamiltony, než vojenské mechaniky, ale pro těch několik málo výjimek jsou Khaki Fieldy připravené. Nic na tom nemění ani poměrně velký rozptyl lug-to-lug 47 mm, protože na NATO řemínku se tato délka ladně skryje.
Pouzdro má navíc pískovanou úpravu oceli, další odkaz na historického předchůdce a MIL-SPEC, které vyžadovaly matnou úpravu, aby se hodinky příliš neleskly. Khaki Fieldy se nabízí na několika řemenech NATO, koženém i látkovém v několika barvách.
Když jsem je zařadila do kategorie hodinek do 12 a půl tisíc, popravdě jsem trošku mlžila. Některé modely jsou sice v nabídce už do 12 tis., jiné s PVD úpravou a na kůži jsou ale o pár stovek dražší. Pořád se ale pohybujeme okolo 500 dolarů a pořád všechny stojí za ty peníze.
Ve strojku se dá najít slabina i hlavní eso. Nenabízí totiž samonátah, a dnes už méně obvyklé hodinky s ručním nátahem bez rotoru jsou vyhledávané spíše výhradně hodinkovými nadšenci.
Hamilton reinkarnaci vojenských hodinek uvedl na trh v roce 2018, ale loni jsme byli svědky velké změny, byť se ukrývá uvnitř. Původní ETA 2801-2 s 42hodinovou rezervou chodu vyměnil za tříhertzový H-50. Ten je postavený sice na původním dříči, ale nabídne rezervu 80 hodin.
Pro některé se tato změna stala předmětem diskuzí, hodinky nemají ukazatel rezervy a vzhledem k tomu, že jde o mechaniku s ručním nátahem, zdá se toto vylepšení skoro až zbytečné. Přesto je 80 hodin dosažených mimo jiné i snížením frekvence pěknou hodnotou. Dost na to, aby se třídenní výlet s Hamiltony obešel bez péče.
Vlastně, Khaki Filedy se obhájí samy. Proč do soukromé sbírky zařadit právě Hamilton Khaki Fieldy je totiž otázka spíše individuality každého. Buď se v nich uvidíte, nebo ne a nemá to cenu lámat přes koleno. Jejich styl je každopádně ohromný, stejně jako pozadí za nimi.
Mechanika s 80hodinovou rezervou chodu, promyšleným vzhledem a zpracováním, ideálním průměrem pouzdra a jasný historický odkaz jsou pro mě důvody, proč si zaslouží být v tomto výběru. Pokud se o nich chcete dozvědět více (ideálně všechno), můžete zabrousit do podrobného článku zde.
Když jsem vybírala kandidáta do této kategorie, měla jsem jasno pouze v jednom – bude to Seiko. Loni servírovalo Seiko fanouškům potápek totiž jednu pecku za druhou. Nové Sumo, Arnie, želvy, celou novou kolekci Save the ocean, redesign Seiko 5 Sport,… Některé z nich odpadly kvůli ceně, mnoho skvělých kousků ale zůstalo.
Nad Pětkami jsem uvažovala hodně dlouho (recenze na Seiko 5 Sport), a být výběr o několik položek delší, rozhodně by tam byly. Ale i když vychází ze silného předchůdce, svou hodnotu ještě musí prokázat (i když sotva mohu pochybovat, že tomu tak bude). Nakonec mi ve výběru zůstaly Seiko Turtle SRPD21K1 Save the ocean a Seiko Monster SRPD25K1.
Seiko Turtle SRPD21K1 Save the ocean a Seiko Monster SRPD25K1
Jak želvy, tak monstra jsou za stejnou cenu necelých 12 500 tisíc, ale spojuje je i více či méně polarizující vzhled. Želví styl rámu na polštářku jako by nezapadal do moderního pojetí současných potápek, ale přesto je milován, obdivován, prověřen časem a bude s námi ještě hodně dlouho. A mluvíme-li o želvách, mluvíme o potápěčských kvalitách za cenu pro masy.
Oproti tomu na monstra padne zrak spíše nadšencům, kteří „ví“, a kteří chtějí ten divný vzhled a šílenost z nich čišící. Ale loňské modely Monster, v pořadí už 4. generace, přinesla jistou uhlazenost, tlumenější barvy, ladnější finální dojem. A to je ten moment, kdy se Seiko Monstra mohou prorvat k popularitě za linii předních fanoušků. Jejich nový, a přitom stále monster styl učaroval i mě, a tak jsou druhým modelem ve výběru.
Už od pohledu je jasné, kde získaly tyto modely svou přezdívku. Typické znaky včetně hlubokých výkrojů na lunetě a pouzdře je činí nepřehlédnutelné a nezaměnitelné. Zatímco předchozí generace byly ještě o něco děsivější v ryzejší formě, nové Monstra jsou spíše vzhledově atypické než agresivní.
Výrazné indexy nesou skutečně pořádnou dávku Lumibrite, pro kterou jsou Monstra opět typická, platí to pro sice obecně pro všechny potápěčské Seiko, tady je to ale znát ještě důrazněji. A nechybí ani výrazná hodinová ručka ve tvaru šipky, či chcete-li zubu příšery.
Výrazný kyklop přes day-date byl velkým překvápkem a původně jsem myslela, že jej Seiko spojilo právě s vyzývavým vzhledem Monster. Spletla jsem se, obří kyklopy už najdeme v dalších modelech, včetně Seiko King Turtle. S Monstrům ale sedí rozhodně víc.
Pouzdro je dominantním prvkem celého modelu. Jeho specifický vzhled z něj dělá pravá Monstra. Broušená konstrukce je robustní, s velmi krátkými nožkami a korunkou čouhající na čtyřce. Charakteristické jsou výkroje, které kopírují výkroje lunety. Ta do pouzdra zapadá jako hrnec na poklici a black coating tomu dodává temný nádech. U Monster je všechno tak nějak velké: číslice na lunetě, indexy i ručky.
Monstra rozhodně nejsou sváteční záležitost. Vyloženě si říkají o dobrodružství, a to třeba i v drsném prostředí oceánu. Všechny mají certifikace podle normy ISO 6425 pro potápěčské hodinky, vzít je do vody je tak to poslední, čeho se u nich bát.
V těle tiká osvědčený automatický in-house 4R36, který najdeme v dlouhé řadě zástupců, včetně Želv a nových Pětek. Nabízí standardní rezervu okolo 40 hodin a komplikaci data a dne v týdnu. Tady nic nepřekvapí, což je ale naprosto v pořádku. Spolehlivosti si v tomto případě považuji víc než inovací za každou cenu.
I přesto, že tato nová Monstra nemají tak dramatický vzhled jako předchůdci, pořád si drží svou reputaci. Jsou to bytelné hodinky se skvělými vlastnostmi včetně těch potápěčských. Na rozdíl od Želv, které už nejde více vychválit, Monstra jsou stále trochu přehlížena. Pokud jim ale dáte šanci, naprosto si vás získají. A dost možná i víc, než samotné želvy či samuraje. I když musím uznat, že loňská kolekce Save the ocean s detaily Great White Shark mě neskutečně bavila - ale vlastně - Monstra už jsou v této kolekci taky…
Na tomto místě mohl být kdokoli. Třeba Certina DS-8 s chronometrovým Precidrive. Proč zrovna Tissoty, navíc v quartzu a navíc s ničím nepřekvapivým vzhledem?
Jestli se Tissot Gentleman pro něco chválí i opomíjí zároveň, je to právě vzhled. Na první pohled je totiž nudný. Nenajdete výrazné ručky, číselník ani pouzdro. Tato nenápadnost je ale současně hlavním argumentem pro ně. Gentlemany jsou univerzální. Tak moc univerzální, jak si pro hodinky na denní nošení můžeme přát. A tím se z nich stává základní kousek do sbírky.
Jednoduchý tvar ruček s tenkou vrstvou luminiscence, která tak akorát stačí, ale zároveň není zbytečně výrazná, stejně tak jednoduché indexy, nenápadné, ale dobře čitelné datum. Vše ukazuje na praktičnost. Praktičnost, kterou denně potřebujeme. Vzhled Gentlemanů si na nic nehraje. Nesnaží se být rafinovaný, netahá za nostalgické nitky, neopírá se o dlouhou tradici. Nestojí na kultovním modelu, ani nekřičí „jsem nepřehlédnutelný“. Gentlemany se nestanou ikonou, sběratelé po nich nebudou prahnout. Ale pro každého, kdo chce spolehlivé hodinky švýcarské produkce jsou trefou do černého.
Pouzdro je elegantní, zaoblené s lesklými detaily. Rámeček je oproti němu lesklý, dost hrubý na to, aby měly hodinky sportovní šmrnc. I tady je důraz na praktičnost, výška pouzdra je sotva 9 mm a s průměrem 40 mm si může Gentleman myslet na majitele skoro s libovolným zápěstím.
Quartzový model jsem vybrala záměrně. Zatímco u Seika i Hamiltonu jsme mohli sázet na pocit jakéhosi hodinářského ducha díky mechanice uvnitř, tady najdeme obyčejný obvod s baterkou s krystalem. Žádný technologický zázrak. Dnes. Zato je maximálně nenáročný a nebude se dožadovat takřka žádné péče. A přiznejme si, že to je občas přesně to, co potřebujeme...(Gentlemany uvedl Tissot i ve verzi s automatickým Powermatic 80, za násobek ceny, ale pořád ve výborném poměru k tomu, co nabízí. Více o Gentlemanech v recenzi.)
Finální dojem je tady jasný: Gentlemany nejsou skvost, který se bude předávat z generace na generaci. Hledat známky luxusu by bylo marné, ale jednotlivé prvky hodinek spolu zkrátka fungují v předem domluvené souhře. Zmíněnou praktičnost podporuje i zvýšená voděodolnost 100 metrů a safírové sklíčko.
Možná jim trochu chybí uhrančivost a šmrnc Hamiltonů a něco silně atypického jako mají Monstra. Gentlemany tady ale nejsou od toho, aby je každý obdivoval ani se u nich s úžasem v očích zastavil před vitrínou. Jsou všední, záměrně. Pro všední dny, kdy potřebujete prostě dobře vypadající hodinky. A švýcarské Tissoty tato kritéria splňují, mají pěkný finiš i detaily a za mě jsou jasným doporučením coby základního kousku do sbírky, navíc za skvělou cenu.
Každou středu vám e-mailem zasíláme přehled nových článků a soutěží.