Seiko Shogun recenze – V jeho přítomnosti jsou ostatní takhle malí

Tagy: Recenze | Seiko | Pánské | Klasické | Potápěčské

Agáta Vřeská | 9.2.2021 | 6 MIN | 3x komentář

V recenzích na první generaci Seiko Shogun se často objevovala jedna zvláštnost: Shogun údajně osekal zajímavost všech zbylých hodinek ve sbírce majitele a pasoval je na prosté pěšáky. Tato zvláštní autorita je cítit i u druhé generace Seiko Shogun. Ale trh se za těch deset let změnil. Možná, že už bojovnost Shogunů nebude stačit.

Kde se berou seikařské přezdívky?

Želvy, Monstra, Samuraj, Tuňák, Sumo, Arnie… Je známo, že přezdívky dávají hodinkám převážně fanoušci. A je úžasné zpětně pozorovat, jak perfektně někdy odráží skutečnou povahu hodinek. Kde vznikl Shogun? Údajně na světově asi největším hodinkářském fóru Watchuseek.com.

Seiko představilo první modely s referencí SBDC007 a 009 v prosinci 2008. O pár měsíců později se v diskuzi objevil příspěvek uživatele Cubbiepants. A v něm mimo jiné i zdánlivě nevinná věta o tomto modelu: „Considering it´s full battle armor, crisper lines and the fact that it always seems to be under attact, I will be calling it SHOGUN!“ („Vzhledem k tomu, že je to plné bojové brnění, ostřejší linie a vzhledem ke skutečnosti, že vždy vypadají, jako by byly pod útokem, nazvu je SHOGUN! “)

Ano, ostré linie jakoby opancéřovaného bojovníka připraveného do bitvy. Vypadají vážně, robustně a těžce, ale titanový materiál působí až drastický kontrast s váhou, kterou očekáváte, když je jen vidíte a nemáte v rukou. Ať už je přezdívka jakkoli (ne)přesná, takto se šíří pověsti o legendách a přezdívky jako by dodávaly na důležitosti. Ale za těmi zkazkami musí stát reálný původce, i když u Shogunů se s tím na začátku asi úplně nepočítalo.

Při rozměrech pouzdra 43,5 mm, od oka k oku 51 mm a výšce 13,3 mm překvapí lehkost Shogunů na kovovém náramku 121 g. To je asi jako dvě kiwi nebo dvě střední vajíčka. Pro srovnání, King Samuraj váží 204 g, Sumo 188 g.

Původní Shoguny 007/009 byly určené jen pro domácí, tedy japonský trh. Šlo o certifikované potápěče s Hardlexem, titanovým pouzdrem a automatickým strojkem 6R15 s 50 hodinami rezervy chodu. Právě titanové pouzdro, které se v běžné kolekci potápěčů od Seika moc neobjevuje, bylo jedním z důvodu, proč si získaly pozornost. Druhý důvod je zřejmý: brnění hodné generála.

Vyšší cena a možná i jejich neurčité zařazení zřejmě přispělo k tomu, že je Seiko nijak zvlášť neprotlačovalo a nechalo je jen pro domácí trh. I když se před pár lety objevily i dvě limitky (Blue Zimbe a Red Zimbe) a v roce 2015 nová reference SBDC029 s Prospex označením, ale totožnými parametry s první generací.

11.3.2020 - Agáta Vřeská
TOP 6 Seiko přezdívek, které každý seikař musí znát

Druhá generace feudálních vojenských vládců

Druhá generace Seiko Shogun s referencemi SPB189 Black Shogun a SPB191 White Shogun (na domácím trhu SBDC129 a 131) přišla v roce 2020. A jak už z referencí dokážete odvodit, vůbec poprvé nebyly jen pro JDM.

Pokud by si někdo dal tu práci, asi by dokázal příchod Shogunů pro celosvětový trh predikovat. Není to poprvé, kdy Seiko odemklo své klenoty pro zbytek světa. Vybavíme si třeba Coctail Time sérii před pár lety nebo Seiko Alpinist někdy před rokem. A z oblíbenosti těží naprosté maximum. Množství alternativ, které už stihlo předvést, je někdy až zahlcující.

4.6.2018 - Vojtěch Pospíšil
Hodinky Seiko Cocktail Time dobývají svět

Nová generace ale přinesla i několik dalších změn, především ve strojku a materiálech, ale lehce i v designu. A jde o změny rozhodně k lepšímu.

Stejně jako Seiko Sumo přešly šóguny na novější 6R35 se 70 hodinami rezervy, stále běžících na 21600 polokmitech za hodinu, s hackingem, datumem s rychlým nastavením a ručním nátahem v nulté poloze. Jde o vývojový krok od předchozích 6R15.

Materiálově se změnilo (máš štěstí, Seiko) také sklíčko, z Hardlexu přešlo na safír s antireflexní úpravou. Nový je také kyklop nad datumovkou, se kterým se u Seika setkáváme v posledním roce až moc často. Ale osobně mi čočka vyhovuje, designově i funkčně.

Vložka lunety je konečně titanová, což ji zachrání od zbytečných škrábanců. Obzvlášť black verze s lunetou s tmavě bronzovým odstínem způsobuje až magickou přitažlivost.

Sklíčko je safírové s AR, výrazně vroubkovaná luneta nese bicolorní vložku v hodně zajímavém odstínu.

Největší rozdíl mezi papírovými specifikacemi a hodinkami naživo, co jsem kdy viděla

Seiko Shogun měly a stále mají zvláštní postavení. I proto je tak těžké je docenit, pokud se podíváme jen na parametry. Na papíře se totiž opravdu moc neliší od Seiko Sumo – jak původní SBDC007, tak dnešní SBD189/191 mají srovnatelný strojek, robustnost a potápěčské normy.

Tak proč za ně dávat téměř jednou tolik? Za titanové pouzdro? Zkosené hrany?

Sumo jsou samy o sobě velmi dobře postavené hodinky. Coby pomyslný mezičlánek mezi základní kolekcí potápek čítající želvy či samuraje a vyššími MM modely nabízí Sumo perfektní vyvážení a vlastnosti za dané peníze. U šógunů je třeba hledat jejich skrytou povahu. A v katalogu ani na fotkách ji podle mě nenajdete.

Zdá se, že Seiko si začíná uvědomovat důležitost titanového materiálu i v dostupnějších vodách, než jsou Astrony. V základní quartzové řadě se začínají objevovat modely, které už známe, ale nově jsou v titanovém provedení.

Ne, že by Seiko neumělo pracovat s titanem, umí to moc dobře, ale jen když se mu chce. Zatímco například Citizen zvládá vyrobit super titanové hodinky za poměrně nízké ceny a v prvotřídní kvalitě, Seiko si to nechávalo pro své nejdražší modely, aspoň pokud jde o náš trh.

Shoguny byly před víc jak deseti lety jednou z prvních vlaštovek a teď je tady máme znovu a musíme hodnotit jejich úroveň zpracování a schopnost Seika zpracovat titan na nejvyšší úrovni.

A ta je: brilantní. V každém zákoutí, v každé křivce prostě brilantní. Převážná část pouzdra je v kartáčované úpravě a jen občas najdete do dokonalého lesku dotažené linky. Seiko upravuje titan svou metodou super-hard coating (někdy taky nazývanou jako DiaShield). Tato finální úprava je na první pohled neviditelný předěl, který stojí mezi obyčejnými titanovými hodinkami a hodinkami typu Seiko nebo Citizen Super Titanium s Duratect úpravou.

U titanu je zásadní, jakou povrchovou úpravu výrobce dokáže hodinkám zajistit. U Seiko Shogun je to Super-Hard coating, chránící před poškrábáním takřka dokonale.

Podle dosavadních zkušeností majitelů propůjčuje diashieldová úprava hodinkám až magickou schopnost odolat poškrábání a zachovávají si díky tomu příznačnou japonskou dlouhověkost.

Právě precizní zpracování, finální povrchová úprava a rezistence titanu jsou atributy, za které si musíte chtít připlatit.

Titanový náramek u Black Shogun je v matné úpravě, jen okraje leštěné. U spony najdeme potápěčskou extenzi.

Pozornost při setkání se šógunem věnujte i lunetě. Její trojúhelníkové výřezy z ní činí praktický nástroj pro manipulaci. Jak už jsem si zvykla u titanových potápek od Citizenu, je rotace poměrně snadná, zvláštně snadná na to, na co jsme u Seika zvyklí. Stále ale plynulá ve 120 otočeních s příjemným pocitem a nutno podotknout, že není cítit žádné pružení mezi lunetou a pouzdrem jako u japonského konkurenta. Klíčový dotek tomu dodává zmíněná vložka lunety, rozdělená na důležitějších 15 minut, a barevně oddělený zbytek minutové stupnice.

A samozřejmě číselník, nejvyzývavější atribut hodinek. U šógunů je cítit až posvátná vážnost a disciplinovanost. I když tvary ruček a změna na obeliskové indexy trochu připomíná ranější generace Seiko Monster, hrozivost šógunů vychází odněkud z hloubi. A to je ještě děsivější.

Žádný sunburst, nebo výrazné barvy. Nic, čím oklamat rozum v jeho designové analýze. Jen matný povrch, nenápadný, zato podmanivý.

Číselníky jsou matné, ručky napůl leštěné, napůl kartáčované.

Konečný zásek do vašeho rozhodovacího procesu ale učiní ony ostře vysekané linie pouzdra, které stály za zrodem Shogunů. Nejsou to ani samurajové, ani starší modely řady SARB. Je to japonský smysl pro detail a konstrukci, na kterou jsou Švýcaři málo odvážní. A přesto na ruce sedí jako skutečný vládce. Sebejistě, bez zaváhání. S lehkostí titanu, které je snadné podlehnout.

Shoguni jsou válečníci. Nemají zářit na celé kolo. Jen tenké leštěné linky prozradí, že se díváme na perfektně opracovanou zbroj.

Závěr

Mám pocit, že celá dnešní recenze byla o hledání synonym, kterými vystihnout Seiko Shogun. Jejich jedinečnost v designové, minimálně u Seika stále ještě i materiálové rovině se dá popsat slovy, a třeba se mi to i trochu povedlo. Ale jejich osobitost zprostředkovat nedokážu, i kdybych popsala dalších několik stran.

Ale začínám chápat, co mysleli autoři recenzí, když psali, že jakmile Shogun přišel do jejich sbírky, ostatní oblíbenci se najednou zdáli tak nicotní.

Kde hledat alternativy? Skutečných potápek v titanu je stále jako šafránu, ale doba se mění a japonská produkce ukazuje, že už jí to s tímto žádaným lehoučkým materiálem jde. Jako první se nabízí konkurence u souseda Citizen, ale můžete se směle vydat i dál, do vod Certiny nebo Mida. S budgetem na Shoguny máte už slušný výběr. Ale vládnout může jen jeden.

24.6.2022 - Eliška Měrková
VŠE NA TÉMA: Luminiscence – Souboj napříč značkami