Seiko Baby Alpinist 2020: Patří vlastně k legitimnímu odkazu Alpinistů?

Tagy: Recenze | Seiko | Klasické | Tradiční

Agáta Vřeská | 20.11.2020 | 5 MIN

Tuhle šablonu u Seika dobře známe: obnoví nějaký kultovní model a snaží se z toho vyždímat co nejvíce. A my, „všecojeodseikajedobré“ fanoušci mu vždycky nakonec skočíme na lep. A ještě rádi. U Baby Alpinistů ale Seiko možná šláplo na příliš citlivé místo.

Anebo?

Bez kompasu to nemůže být Alpinista

Jakmile byly Seiko Prospex Land SPB155/157/159 představeny, začalo se jim přezdívat „Baby Alpinist“. Důvod je celkem zřejmý. Vizuálně navázaly na Seiko Alpinisty z kraje roku 2020. Zmenšil se ale průměr pouzdra, odebrala se vnitřní otočná luneta, druhá korunka a zmizel i kyklop. Celkové pročištění není vůbec marné, otázka je, jak moc zůstalo z legitimního odkazu Seiko Alpinist.

Přesně tento „problém“ se začal vehementně řešit na fanouškovských fórech. Mohli jste zaslechnout argumenty jako „bez kompasu to nemůžou být Alpinisté“. Pojďme tedy trochu detailněji probrat, jak si Seiko Prospex Land Alpinist v baby verzi stojí.

Změnilo se skutečně hodně, ale ne dost, abychom mohli Baby Alpinisty vytrhnout z rodinných kořenů těchto polních hodinek. Na první pohled je vidět chybějící kompasová luneta, která se ovládala druhou korunkou na čtyřce. Právě ta byla vždy jedním z bezpečně rozeznatelných znaků. I když…

Dnes oslavovaný základní design Alpinistů přišel v roce 1995, označovaný jako Red Alpinist podle červeného nápisu na číselníku. Na popularitě nabrala obnovená varianta SARB z roku 2006 a konečně nová Prospexovská podoba z roku 2020, zachovávající většinu designových prvků.

31.1.2020 - Agáta Vřeská
Historie Seiko Alpinist: hodinek, které se záhadně staly legendou

Ale ve skutečnosti historie Alpinistů začala v 60. letech a – bez otočné lunety. Bez katedrálních ruček. Bez mandlově zelené. Byly to hodinky stavěné pro skutečné horaly, objevitele, alpinisty. Držet se zarytě stále stejného designu bez jakýchkoliv změn je slepá ulička. Seiko to ví a taky ví, že mnoho nadšenců to bude vnímat stejně.

Odebraný kompas, který, přiznejme si, byl pro většinu z nás stejně jen okrasný prvek s historickým odkazem, umožnil zmenšit pouzdro. Ani aktuální model Seiko Alpinist Prospex (SPB117/119/121/123) nebyl s průměrem 39,5 mm žádný velikán. Baby verze se však dostává na 38 mm s rozměrem lug to lug 46,4 mm a výškou 12,9 mm. Krásný pocit pro ty, kteří se u mnohých Prospex modelů trápí pro své menší zápěstí.

Seiko Prospex Alpinist SPB121 a Seiko Prospex Baby Alpinist SPB155.

Příjemná nositelnost tady nabírá pravého významu těch slov. Zachován byl zároveň tvar, a neubráním se (a jistě nebudu ani první) mírné asociace na rolexovského Explorera. Pouzdro i luneta je upravena do vysokého lesku. O jeho ryzí neposkvrněnost mám nicméně obavy, pokud se Alpinisty rozhodnete vzít na skutečné terénní průzkumy. Kartáčování najdeme pouze na čelní straně nožek. Celkově je pouzdro stavěné bytelně, s perfektním finišem.

Pouzdro má velmi ladné zaoblení. A přesto není pochyb o prospexovské robustnosti.

Přestože zmizela ochrana korunky, zůstává i nadále šroubovací. Stejně jako dýnko a byť se nebavíme o potápkách, prospexovskému zařazení nedělá s 200 metrovou voděodolností ostudu.

Dýnko má částečný průhled na strojek. Ten je společný pro nejnovější verzi Alpinistů stejně jak pro baby variantu. Pohyb 6R35 je samozřejmě domácí japonský strojek, který najdeme u střední a vyšší kategorie řad Prospexů a Presage. Představen byl v roce 2019 jako pokračovatel známého 6R15. Od té doby se objevil v nových Sumech, limitce Presage "Crown Chronograph" nebo právě Alpinistech. Není mu prakticky co vytknout. Automatu se 70 hodinovou rezervou chodu, 24 kameny a 3 Hz frekvencí nechybí ani hacking nebo manuální nátah.

Šroubovací dýnko je s průhledem na in-house strojek 6R35.

Rotor je zdoben tokijskými pruhy (ano, vypadají jako ženevské :)). Dalších okázalostí se nedočkáme, ale u sportovních hodinek (a Seika zvlášť) to ani neočekávám.

A kde je mandlově zelená?

Ačkoliv právě číselníky jsou jasným odkazem na klasické Alpinisty, doznaly výrazných změn.

Nezměněny zůstaly katedrální ručky spolu s bohatou luminiscencí. U všech variant je – pro mne osobně povedený – detail červeně (do oranžova?) zakončené vteřinovky. Snad trocha nostalgie na Red Alpinisty? Možná. Ale bez tohoto dynamického prvku by jim opravdu něco chybělo.

Nezměnil se ani font arabských číslic nebo tvar indexů. Nicméně už nejsou lepené, ale tištěné v zlatavém odstínu, který má evokovovat jistou patinu. U této změny jsem si původně nebyla vůbec jistá, zda to byl krok správným směrem. Ale designéři si jistě odzkoušeli jít oběma směry a je pravdou, že Alpinistům s matným číselníkem by plastické kovové indexy nemusely vůbec slušet.

Podobně jako velký kyklop, kterého se pro tentokrát zřekli. Datumovka je u všech variant na černém podkladu s bílým písmem a zlatavým ohraničením. Tady nemám proč láteřit, tmavý podklad Alpinistům svědčí.

Dostáváme se k barvám číselníků. Všechny tři varianty – zelená, modrá a černá – mají pískovaný povrch a stupňované zbarvení s tmavým přechodem k okrajům. Je to u Alpinistů něco zcela nového, trochu to evokuje jistou inspiraci v hravých modelech Seiko Presage. Zvláštní kombinace je originální, nepodbízívá, ale okamžitě zaujme. Zda v dobrém, bude asi velmi individuální. Ale mi se tato nová vizáž dostala pod kůži.

Ručky jsou v ocelové, nebo u zelené varianty zlaté barvě a ladí s plastickým logem SEIKO.

Snad ve všech detailech číselníku je pak cítit příjemný retro nádech, který k Alpinistům patří. A napadá mě, že i proto jsou vlastně tak oblíbené.

A přesto se jim dá něco vytknout

Osobně se přikláním k tomu, že je to další větev Alpinistů, jakých už má tento horal za svou existenci několik. Jednodušší číselník bez kompasu mi vůbec nevadí, možná spíše naopak. A designově v nich stále vidím kus historického odkazu. Jedna věc se ale k doplnění nabízí.

Když se dívám na Seiko Alpinist z kraje roku 2020 nebo starší, všechny jsou takové… dospělácky vážné. Nechybí jim sportovní duch, ale současně díky svému lehce vintage vzhledu evokují trochu toho původního snobství.

Vzpomínám si, jak se o zelené variantě „Red Alpinist“ jejich designér vyjádřil ve smyslu, že měl na mysli „jistou noblesu zálib anglických gentlemanů“. A nepromítlo se to podle mne jen do olivově zelené, ale celého konceptu alpinistického designu.

U baby Alpinistů sice zůstal odstín patiny na indexech, ale jejich tištěná podoba, pískovaný číselník, barevné přechody, drobnější rozměr… To vše k sobě krásně pasuje, ale je v tom jistá hravost, projevující se na úkor původní eleganci. Chybí tomu vážnější varianta pro nás, co jsme trochu upjatější...

Sečteno podtrženo, tento nový pokračovatel rodiny Alpinistů je příjemnou a vítanou změnou. Miluji snahu Seika jít pořád vpřed, inovovat, neusínat. Ať už je za tím skutečná vášeň nebo jen prodejní snaha.

Stále v nich vidím alpinistický odkaz, ale neskutečně mě baví nové směry, kterými se ještě mohou vydat. Nemyslím sice, že se stanou kultovní záležitosí. Toto privilegium už bylo zabráno před více než dvaceti lety… Ale Baby Alpinisté jsou tady teď a díky svému nenásilnému sportovnímu designu připravené pro každodenní objevování.

Foto: Robin Húska, Hodinky-365