Seiko Presage Honeycomb. Medová recenze limitovaných „koktejlek“

Tagy: Recenze | Seiko | Klasické | Tradiční

Agáta Vřeská | 14.2.2020 | 6 MIN

Při pohledu na číselníky Honeycomb se vám zatají dech. Precizní šestihranná struktura včelích pláství s krystalickým efektem, v barvách speciálního koktejlu a s medově zlatým lemováním je naprosto kouzelná. Seiko je nabízí v limitované edici, nešlo tedy odolat recenzi a zjistit, zda jsou dokonalé i v dalších aspektech. (A, jak mám ve zvyku, bude k tomu i příběh, tentokrát skutečně medový.)

Než se dostanu k té medové části, zmiňme základní parametry modelů. Honeycomb se nabízí v pánské velikosti (40,5 mm) a dámské (33,8 mm). Číselníky mají vzor včelích pláství v odstínu slonovinové kosti s nepravidelnou strukturou krystalů. Ledovou krásu doplňují fasetované ocelové indexy a douphine ručky. Vteřinová ručka zlaté barvy má pro koktejlky stálý tvar barového míchátka.

Krátké nožky a výška pouzdra do 12 mm z nich činí skvěle nositelné a bez dohadů patřící mezi společenskou kategorii hodinek.

Modely jsou na tmavě hnědém hladkém telecím řemeni s překlápěcí sponou. Pánský se dodává s náhradním koženým řemenem světle hnědé barvy s vzorem, dámský pak s bílým. Dají se tedy velmi dobře doladit k dalším doplňkům. Tady Seiko myslelo na praktičnost a řemínky vybavilo systémem „quick release“, díky kterému je lze pohodlně měnit bez potřeby dalšího nářadí.

Strojek je pro oba modely 4R38 s 3Hz frekvencí a především průhledem na setrvačku přes open heart. Mnohým možná nebude sedět kulatý průřez, protože esteticky nekoresponduje s šestihranným vzorem na číselníku, a je pravdou, že si umím představit variantu bez průhledu, jak jsme byli u Cocktail Time zvyklí. Seiko se ale vydalo vstříc milovníkům vrtění setrvačky a klapotu kotvy, a můžeme buď vzít a těšit se z toho, nebo nechat být.

Pulsování vlásku vidíme průhledem přes dýnko. Žádné zdobení strojku, ani zlatého rotoru. Škoda. U dámských modelů (proč?!) pak Seiko nechalo tištěné své „informační popisky“. U pánského modelu se tomu vyhl a vtěsnal je na ocelovou část dýnka. Ano, ano, chápu, u dámských se mu to tam asi nevešlo, ale přiznám se, že to dost ruší a navíc lze zahlédnout i přes open heart. Jsem zvědavá, kdy se tohle Seiku podaří vychytat…

Průhled na strojek většího modelu (vlevo) a menšího modelu Honeycomb

Sklíčko je minerální, nebo přesněji Hardlexové, a aby se nám tam vlezly ručky, vypouklé. Snad jediný podstatnější prvek, který hodinkám chybí k dokonalosti, je tedy za mě safír. A to ani ne tak vzhledem k ceně, která se pohybuje okolo 16 tisíc korun, ale praktičnosti. Zvlášť u sférických se nedokáži zbavit obav, aby se mi tam nějaký ten škrábaneček po čase nenašel.

S cenou naopak souhlasit lze. Další koktejlky s podobnými parametry jsou v Presage zhruba o čtyři tisíce levnější, tady máme ale před sebou povedeně atypický (a velmi specifický) motiv, limitovanou edici, což hodnotu také posouvá, a náhradní řemen s překlápěcí sponou. A zmínila jsem, že jsou opravdu, opravdu překrásné?

Hodinky podle koktejlu

Honeycomb (z angl. výrazu pro včelí plástev) patří do elegantní řady Seika Presage, ve které Seiko pravidelně představuje modely navržené podle konkrétního barového koktejlu. Úspěch „koktejlek“ je díky nádhernému vzhledu zaručen, zvlášť, co je Seiko uvolnilo před pár lety také pro evropský trh (více o tom zde). Ještě cennější jsou pak limitované edice, které se po čase jen horko těžko shání.

Zda to bude i případ Honeycomb můžeme zatím spíš odhadovat, nicméně zájem vzbudily velký. Pánský model je v 6000 kusech, dámský jen poloviční. Asi v Seiku nepředpokládali, že by zájem žen o mechanické hodinky mohl tentokrát porazit ten mužský. Vzhledem k jemnému vzhledu bych ale tipovala, že Honeycomb bude slavit větší úspěch u něžnějšího pohlaví. Ale nechám se překvapit… Zpět k faktům.

Honeycomb byl představen v roce 2019, na český trh se dostal začátkem roku 2020. Barvou je inspirován stejnojmenným koktejlem, který si můžete vychutnat v tokijském baru Star Bar Ginza. Namíchal jej majitel a mistr světa v míchání koktejlů Hisashi Kishi a má základ ve vodce a medu z projektu Honey Bee Ginza. Rozhodně ale nebyl první, kdo tento med použil, dokonce ani v koktejlu.

Ginpachi, projekt, který přivedl včely na střechy Ginzy

Ginza je brána jako luxusní čtvrť Tokijské metropole. Co odpovídá jejímu charakteru, to zůstane a je včleněno do specifické atmosféry a propletence kultur, co nedosáhne kvalit, nenajde tady místo. V roce 2006 přišel Tanaka Atsuo s vizí pěstovat včely na střechách budov Ginzy. Přes počáteční pochybnosti a obavy veřejnosti se projektu podařilo uchytit, získat další a další nadšence a během několika let se včely staly maskotem Ginzy.

Ginpachi je zkrácenina slov Ginza a včela v japonštině.

Přitom Tanaka na začátku o včelařství nic nevědět, ale v souladu s myšlenkou „pěstovat lokálně, jíst lokální“ věřil, že jeho projekt Ginpachi uspěje. Produkce medu včel z Ginzy roste, místní cukráři z něj dělají dorty a sladkosti, jsou prodávány v luxusních obchodech a vyhledávány jako oblíbený suvenýr. A už pár let zpět z čerstvého medu z místních třešní vznikl Ginza Honey Cocktail. Třešňový med má pro koktejl údajně perfektní sladkost a když je čerstvý, i strukturu a lépe se rozpouští. Proto je koktejl v tokijském baru 5517 nabízen jen od dubna do června.

Produkce medu včelstev Ginzy se od založení projektu v roce 2006 zněkolikanásobila

Včelí tajemství promítnuté do hodinek

Ginpachi se setkal s velkým ohlasem. Stromy třešní díky opylování začaly plodit třešně, ozýval se zpěv ptáků, lidé si začali všímat, že příroda je také ve městě. Vzrostl zájem o lokální pěstování a soulad člověka s přírodou. A to vše vlastně díky včelám.

Drobné zvířátko, kterého se pro žihadlo často bojíme. Přitom včelám jsme povětšinou ukradeni a mají rozhodně lepší věci na práci, než se starat o nás. Podílejí se nejen na produkci medu, ovlivňují především zemědělství naší planety. Co by se stalo, kdyby včely vymřely?

Podle Alberta Einsteina, pokud vymřou včely, lidstvo je přežije pouze o čtyři roky. Známý citát, který se objevuje často, přitom jej Einstein pravděpodobně nikdy neřekl. Nic to ale nemění na důležitosti včel pro náš ekosystém. Opylují totiž většinu rostlin, nejen okrasných, ale také zemědělských plodin. Bez jejich pomoci by byla chudší sklizeň ovoce i obilovin, v sadech by byla jen polovina jablek, na polích o třetinu méně řepky.

Jsou významným, a dle vědců nenahraditelným, prvkem v biodiverzitě přírody. Přitom podle současných odborníků drasticky vymírají. Sužují je nemoci, parazité a paradoxně i lidé svým přístupem k přírodě. V Ginze se jim ale daří. Snížení chemizace kvůli rostoucímu počtu lidí s alergiemi, blízký park Hibiya a areál císařského paláce činí z tokijské čtvrti ideální místo pro Ginpachi.

Kvality medu ocenil i barman a vlastník Star Bar Ginza Hisashi Kishi a znovu vrhl na projekt reflektor, když ve spolupráci se Seikem vznikly podle jeho koktejlu Honeycomb stejnojmenné hodinky. V koktejlu ucítíte sladkost medu z Ginzy, vodku a yuzu (citrusový plod vzniklý křížením citrónu a mandarinky). V hodinkách obdivujete japonský strojek, originalitu a strukturu číselníku.

Mimochodem, věděli jste, že buňky včelích pláství nezačínají jako pravidelné šestiúhelníky? Vědcům to trvalo, ale přišli na to, jak to včely dělají, že vždy vytvoří v podstatě dokonalou strukturu, která je po všech stránkách výhodná. Za kouzlem stojí včely, ale také přírodní zákony. Buňky pláství staví včely na začátku jako kruhové, podle obrysu vlastních těl. Teplem, které jejich tělíčka vyzařují, se ale vosk roztahuje a spojuje s vedlejšími buňkami. Vzniká tím bezchybná šachovnice včelích pláství.

Zajímavé zdroje:

• seikowatches.com – Official Seiko presentation
• hodinky-365.cz  – Hodinky Seiko Cocktail Time dobývají svět
• ginza.jp – Ginza Honey Bee Project
• plus.rozhlas.cz – Jak vznikají šestiúhelníkové včelí plástve