Glashütte: Příběh hodinářského městečka v Německu

Tagy: Technologie a pojmy | Klasické | Tradiční

Ivan Přibyl | 21.1.2020 | 5 MIN

Nedaleko českých hranic v saské části Krušných hor se nalézá půvabné městečko s názvem Glashütte. Neoplývá ani mimořádnou rozlohou, ani značným osídlením, a přece ho zná celý svět… totiž, celý hodinářský svět.

Již více než sto šedesát let se Glashütte mezi milovníky výjimečné hodinářské kvality pyšní mimořádnou pověstí. Nepatrný region, který se rozkládá jen dvacet kilometrů od našich hranic, se svým významem vyrovná i proslulé švýcarské Juře. Nejen ve Švýcarsku se totiž daří prvotřídní hodinářské práci. Hodinky s nápisem Glashütte v názvu, jsou tím nejlepším důkazem.

Ve středověku se Glashütte proslavilo jako oblast, kde se těží stříbro. Jenomže zásoby drahého kovu postupně ubývaly, až po více než čtyřech stoletích ustaly úplně. Do bohatého městečka se rázem přelila vlna chudoby, která za sebou zanechala beznadějné obyvatelstvo.

Městečko Glashütte okolo roku 1855

V roce 1845 se v hornickém Glashütte zjevil mladý muž s neobvyklou zálibou. Muž jménem Ferdinand Adolf Lange. Tento sotva třicetiletý pán nebyl v oblasti Saska úplně neznámou osobou, na saském dvoře jej zaměstnávali jako výborného hodinářského mistra.

Ferdinand A. Lange významně přispěl k rozvoji hodinářství v Glashütte

Ačkoli horníci z německé části Krušných hor jej zpočátku měli, jemně řečeno, za blázna, brzy Langeho smělý plán na vybudování saského hodinářského průmyslu se zaměřením na výrobu vysoce přesných hodinek v omezených sériích přijali za svůj. Zvláště když se ukázalo, že Ferdinand Adolf Lange od saského dvora na rozvoj své hodinářské manufaktury získal nemalý obnos peněz.

Revoluční obrodu městečka Glashütte snad nejvýstižněji zachycuje městský znak, který pochází z roku 1912. Je v něm zachycena jak minulost úzce spjatá s hornictvím, tak následně i s hodinářstvím.

Znak města Glashütte

Pro rozvoj hodinářství v Glashütte byl důležitý zejména Ferdinand Adolf Lange, jehož jméno je dodnes synonymem hodinek té nejvyšší třídy a kvality. Přicházeli ale i další hodinářští mistři z německy hovořících zemí. Je působivé, za jak krátkou dobu se zde zrodilo několik hodinářských manufaktur, které shodně vyráběly dokonale přesná měřidla času, aniž by si však navzájem výrazně konkurovaly. Svému městu totiž dodávaly punc hodinářského eldoráda, s nímž se v hodinářském světě musí zcela jistě počítat.

A tak směrem k Glashütte putovali takoví hodinářští specialisté, jakými byli Ernest Kasiske, Ludwig Strasser, Gustav Rohde, především však proslulý Julius Assmann. V polovině devatenáctého století tento muž založil manufakturu s názvem Deutsche Präzisions-Taschenuhrenfabrik, která pak na dlouhou dobu určovala směr, jakým se hodinářská práce v Glashütte bude ubírat. Assmann vytvořil velmi přesné hodinky, které se pyšnily originálními prvky, jež záhy obdivoval celý hodinářský svět.

Kapesní hodinky vyrobené v polovině 19. století pod značkou Julius Assmann zlacené 14k zlatem

Věhlas hodinářství v Glashütte byl tak ohromný, že v sedmdesátých letech devatenáctého století položil základní kámen Německého hodinářského institutu. Vysoké nároky na studenty zaručoval učitelský sbor sestavený z těch nejlepších hodinářských odborníků z celé Evropy. Nad kantory dohlížel Moritz Grossmann, ve své době slavný hodinář, který se proslavil především svými precizními kapesními modely hodinek.

Moritz Grossmann patří dodnes k mimořádným hodinářským značkám

Hodinářskou školu v Glashütte sice dávno odnesla  minulost, ale budova stojí dodnes a od roku 1992 se v ní nalézá hojně navštěvované muzeum hodinářské historie. Ve dvou patrech lze spatřit stovky jedinečných kousků, náramkových a kapesních hodinek, námořních časoměrů,  astronomických měřidel, unikátních výrobních zařízení, věhlasných patentů a mnoho dalších pozoruhodností.

Hodinářské muzeum v Glashütte

Po první světové válce nastalo pro vysoké hodinářství období těžké krize, jež se pochopitelně dotklo i výrobků z Glashütte. Řada manufaktur zanikla, kdežto nové překvapivě vznikaly. Dařilo se spíše těm, kteří pochopili, že hlad po luxusních kapesních hodinkách se dramaticky ztenčuje, naopak že móda velí produkovat hodinky náramkové.

Aby se udržela co nejvyšší kvalita, producenti ze Saska opatřili své produkty jasným souslovím „Original Glashütte“, jehož emblém rozlišoval skutečné hodinky z malého krušnohorského městečka od nevalných kopií, které s označením „System Glashütte“ na Sasech obyčejně parazitovaly. Ve dvacátých a třicátých letech pokračující krize přinutila hodináře, aby začali své manufaktury sdružovat a společně, na úkor předražených ručně vyráběných perel, produkovat náramkové hodinky na masové bázi.

Během druhé světové války se hodináři v Glashütte museli přeorientovat na výrobu leteckých a námořních chronometrů.

Už se zdálo, že se hodinářství v Glashütte úspěšně zotavilo, když v Německu k moci nastoupil Hitler a s ním spojené masivní zbrojení. Hodinářům s blížící se druhou světovou válkou nezbývalo nic jiného, než aby se přeorientovali na výrobu leteckých a námořních časoměrů. Měřidla z malého městečka u Drážďan si mezi vojáky získala ohromný respekt, a to pro svou mimořádnou preciznost, přesnost a vítanou spolehlivost.

Za druhé světové války, v únoru 1945, spojenecké stíhačky vybombardovaly Drážďany a bomby se nevyhnuly ani městu Glashütte. Hodináři ztratili střechu nad hlavou a zdálo se, že s kdysi proslaveným hodinářským průmyslem to již nemůže dopadnout hůř. Následovaly však další rány. Glashütte se brzy octlo pod ruskou správou, která veškeré hodinářské manufaktury kvapně znárodnila. Rok 1951 byl v historii Glashütte přelomový, neboť hodinářské dílny zastřešila jediná značka, a to východoněmecký národní podnik VEb Glashütter Uhrenbetriebe.

Od roku 1951 do roku 1990 byly hodinářské dílny zastřešeny národním podnikem VEb Glashütter Uhrenbetriebe

S postupem času kvalita hodinek i zpracování viditelně klesala, a tak konec budování komunismu a následné sjednocení Německa v roce 1990 nastalo v pravý čas. Nejdřív se z východoněmeckého státního molochu VEb Glashütter Uhrenbetriebe přesně podle západoněmeckého vzoru stala společnost s ručením omezeným, totiž Glashütter Uhrenbetrieb GmbH. Zkraje devadesátých let se podnik přetransformoval do několika staronových hodinářských firem zvučných jmen, jako A. Lange & Söhne, Mühle - Glashütte, Nomos, Glashütte Original, Union Glashütte atd.

Jednou z proslulých hodinářských značek z německého městečka je Glashütte Original

Novodobá historie hodinářství v Glashütte, posvěcená mohutnými investicemi prestižních gigantů jako Swatch Group či Richemont International, s sebou přinesla několik ikonických modelů v segmentu nejvyšší hodinářské třídy. Poptávka po precizních hodinkách ze saského Glashütte nyní mnohonásobně převyšuje nabídku.

Poptávka řemeslného umění z Glashutte dnes mnohonásobně převyšuje nabídku

Po takřka dvou stoletích konečně dochází k tomu, o čem někdejší hodinářští vizionáři z Glashütte, malého městečka, kde hodinářské řemeslo bylo povýšeno na umění, kdysi tajně snili.

Pokud vás příběh o Glashütte zaujal, nepřehlédněte pořad Cesty za hodinářským uměním, ve kterém se městečku věnují. Německý hodinářský průmysl ovšem není jen městečko Glashütte. Je zde i mnoho jiných míst s hodinářskými firmami vysoké kvality. O nich třeba příště...

Mohlo by vás dále zajímat:

7.8.2020 - Agáta Vřeská
Bruno Söhnle: představení hodinářské značky z Glashütte

23.11.2021 - Jaroslav Holeš
Bruno Söhnle Taranis Automatic recenze – Německý minimalismus pro solitéry

21.4.2021 - Eliška Měrková
Bruno Söhnle Pesaro I Men Quartz recenze – Hodinky krev a mlíko

3.6.2021 - Eliška Měrková
Nevšední Bruno Söhnle Armida – Recenze na pořádné dámské hodinky