Orient Star Sports 1964 Diver's RE-AU05 recenze – Povedená limitka s neuvěřitelnou lumi

Tagy: Recenze | Orient Star | Pánské | Klasické | Potápěčské | Tradiční

Jiří Hons | 24.7.2023 | 5 MIN | 1x komentář

Novodobý nástupce legendárních potápek Olympia Calendar Diver z roku 1964 se nám představuje v limitované edici, jdoucí zpět ke kořenům. Ne sice úplně, ale přesto svůj původ nezapře. Pojďme si Orient Star Sports 1964 RE-AU0502S00B prohlédnout trochu víc zblízka...

Opravdu jen úplně nezbytný úvod

Společnost Orient se mimo jiné zapsala do historie i úžasnými potápěčskými hodinkami Olympia Calendar Diver z roku 1964. Ty už je dnes těžké sehnat, proto v roce 2021 přišla reedice Orient Star Sports 1964 Automatic Diver's 2nd Edition, téměř stejného vzhledu jako předloha, lehce inovovaná roku 2022 a nyní doplněná devítisetkusovou limitkou, spojující to nejpodstatnější všech verzí napříč historií. O celé reedici jsme už psali:

21.12.2022 - Eliška Měrková
Druhá edice Orient Star Diver 1964 čerpá z tajemného Ryusenda

Nás ale zajímá posledně zmíněná limitovaná edice, kterou si představíme právě dnes.

První pohled zblízka

Bez porovnávání se rozhodně neobejdeme, ale vezmeme to taky šusem, ať se moc nezdržujeme. Všechny „moderní“ reedice se od předlohy odlišují hlavně ručkou rezervy nátahu, tou původní model nedisponoval. Dobře, nebo špatně? Za předpokladu, že čím více funkcí (zde u mechanických hodinek tedy spíše komplikací) – tím lepší hodinky, to bude spíš dobře. Nehledě na to, že jde o komplikaci veskrze praktickou hlavně pro ty, kdo sem tam hodinky odkládají a nenosí je neustále.

19.5.2023 - Agáta Vřeská
Komplikace mechanických hodinek

Ručky a indexy kopírují tu nejpůvodnější předlohu, takže indexy zde najdeme hranaté, obdélníkové (na rozdíl od verze z roku 2022, kde byly použity kulaté), jen s tím rozdílem, že vteřinovku zdůrazňuje luminiscenční „kulička“, která se v roce 1964 jaksi nekonala.

Ukazatel rezervy nátahu je pod pozicí dvanáct, na trojce pak jednoduchá datumovka, kolem toho všeho ocelová jednosměrná luneta v barvě kovu, nad šestou hodinou vidíme logo Orient Star a dozvíme se, že máme před sebou automatické hodinky, navíc testované na tlak, který panuje v hloubce 200 m. Vše je bezpečně uschováno pod safírovým sklíčkem s antireflexem. Korunku pak najdeme klasicky u třetí hodiny, je opět zdobená logem a samozřejmě šroubovací.

I když to na funkci nemá vliv, určitě zaujme zpracování dýnka, díky němuž hodinky působí ještě o něco více kvalitním, poctivým dojmem, než na první pohled. Celé je perfektně leštěné a ukazuje, že výrobce nenechává náhodě ani místa, kam není normálně vidět.

Mimo běžných informací o modelu, voděodolnosti a třeba i loga Epson, odkazujícímu na společnost, se kterou se kdysi firma spojila, zde ovšem narazíme na lahůdku – číslo konkrétního kusu z celé série, které je jedinečné a na žádných jiných hodinkách prostě nebude stejné. Zajímavý a určitě promyšlený marketingový detail, o tom asi nebudou pochybnosti.

Náramek tu pak máme kovový, dostatečně masivní (ale ne zase moc), tvořený plnými kovovými dílky, nejde o žádný plech, ale kvalitní práci.

Možná trochu netradičně jsem si až na konec nechal barvu ciferníku (i když z fotografií je patrná samozřejmě na první pohled). Ta je stříbrná – na potápky trochu nezvyklé, staré Olympie preferovaly černou, v roce 2021 se u ní zůstalo a pak kromě k černé přibyla (mimochodem úžasná) zelená – a teď tedy přišel na řadu stříbrný cifr. Ten celou limitku dostatečně odlišuje od ostatních verzí. Hezky vymyšleno, musím uznat.

V rytmu F6

Aby vše klapalo (tedy spíš tikalo) tak jak má, o to se nám stará kalibr F6N47. Co to znamená? Nic víc a nic méně než padesátihodinovou rezervu chodu, šest tiků vteřinovky za sekundu (jinak řečeno 21.600 BPH), 22 kamenů, hacking a možnost ručního nátahu.

Deklarovaná přesnost by měla být +25 / -15 sekund za den. Papír ale snese vše, tak mě konkrétně u devítisetkusové limitky skutečnost opravdu zajímala. Dopadlo to… Nebudu vás napínat – výborně. Mé hodinky se po natažení do plna a odložení zastavily až zhruba za 52 h a půl hodiny k tomu, po prvním dnu se držely dvě sekundy v plusu a ke konci se dostaly asi jednu sekundu do minusu. Krásně je tu vidět, že natažené hodinky se spíše předcházejí, zatímco když jim dochází dech, tak dojde, samozřejmě, ke zpomalování.

Bohužel ale nejásejte, že tu máme strojek na úrovni COSC certifikátu, i když by to tak mohlo vypadat. Pokud jsem průběžně natahoval během týdne (někdy zhruba po dni, jindy obden) a k tomu nosil, posunula se vlivem změn polohy, teploty a podobně, celková odchylka někam lehce přes minutu do plusu. Takže COSC sice ne, ale stále jsme na krásných, naprosto dostačujících hodnotách.

Svítíme? Svítíme!

Věrný své posedlosti, luminiscenci jsem se věnoval poměrně důkladně. Zase ale mohu prohlásit, že ani tady jsem se nezklamal. Hned po vybalení z luxusně vyhlížející, černou kůží potažené krabičky bylo jasné, že lumi tu není jen aby se neřeklo. Při vystavení světlu a zastínění dlaní začaly ručky i indexy zlehka fosforeskovat prakticky okamžitě. Tak jsem nevydržel a pořádně to všechno nasvítil baterkou. Výsledná záře mi sice nezastřela zrak, ale – a to mě vcelku překvapilo – projevila nečekanou výdrž.

Že vydrží celou noc, s tím jsem počítal. Ale když jsem hodinky ráno uschoval do tmy a před spaním je znovu umístil na noční stolek, tak jsem (i když už s lehkými obtížemi, ale přece) byl schopen odečítat čas i k ránu po druhé noci.

Jinak, pokud jsem nechal ciferník vystavený dennímu světlu (podotýkám, že v místnosti) na pár hodin, vždycky jsem se mohl spolehnout, že celou noc budu vědět, kolik vlastně je. Za mě – paráda. Asi jen jedinou věc bych tu trochu vytkl – ocenil bych luminiscenční nátěr i na ručce rezervy nátahu. Není to sice nutné, ale bylo by to fajn, vědět i v noci, jestli není potřeba trochu zatočit s korunkou.

7.5.2019 - Radim Krčmář
Luminiscence – Budiž světlo

Kolem a kolem, aneb celkový dojem

Tak za prvé, jsou to hezké hodinky. To je sice trochu subjektivní výrok, ale vzhledem ke zvolené barvě ciferníku prostě dobře pasují ke košili, slušně vypadají i k tričku, no a pokud se mermomocí chcete potápět, tak vás taky rozhodně nezklamou. Jsou trochu menší, než jsem byl v poslední době, ovlivněné módou velkých hodinek, zvyklý (průměr 40 mm), ale pořád nejde o žádná tintítka.

Fakt je, že mě nejdřív překvapila váha na tak „malý“ průměr, která je nějakých 175 gramů. Upřímně ale, po zhruba dni až dvou jsem si začal užívat ten pocit, že mám na ruce kvalitní kus oceli, o kterém neustále vím. No a když k tomu přičtu ještě vědomí, že jde o jeden z pouhých devíti set vyrobených kusů na celém světě, s jedinečným číslem na dýnku, tedy že mám na ruce to, co nikdo jiný… Jistě, jde jen o pocit. Ale život je hlavně o pocitech, ne? Tak proč si ho trochu nezpříjemnit každodenním nošením unikátu…

10.8.2023 - Agáta Vřeská
Orient Star fotogalerie – Když jsou jedny hezčí než druhé

26.4.2023 - Agáta Vřeská
Orient Star Avant Garde představení – Nová vlajková loď s křemíkovým kolem

11.9.2024 - Jakub Pitucha
Orient Star M42 1964 Titanium představení – V limitované edici a o pár gramů lehčí