Orient Star Classic Moonphase recenze – Pokud vás nedostane Měsíc, tak všecko ostatní ano

Tagy: Recenze | Orient Star | Pánské | Klasické | Společenské

Agáta Vřeská | 12.8.2022 | 6 MIN | 1x komentář

Romantická komplikace měsíční fáze je možná středobodem modelu Orient Star Classic Moonphase, ale mě před recenzí zajímalo, zda by obstály i bez Měsíce putujícího po výseči. A zda cenovka odpovídá kvalitě zpracování. Ale hlavně, jaký pocit dokážou přinést.

1.8.2022 - Agáta Vřeská
O značce Orient Star – Sáhnout po hvězdách

První myšlenky – Tedy ty, co vás nakousnou

Po vybalení z krabičky byla moje první myšlenka natolik silná, že nezůstala jen v hlavě: Wow! Ty hodinky snad nemají sklíčko! Ano, Super Anti-Reflective Glass Coating, tedy jednoduše řečeno dvojitý antireflex tady funguje bezchybně. Sklíčko je sice lehce vypouklé, ale pohlcení odlesků je natolik efektivní, že máte skutečně pocit, že se číselníku můžete dotknout.

Oceňuji to zvlášť vzhledem k safíru, který umí co se odlesků týče docela pozlobit. Samozřejmě, že v určitém úhlu nebo světle se sklíčko projeví, ale taky díky tomu odhalíte další silnou stránku hodinek, a tím je struktura číselníku. Ale k ní se ještě dostaneme.

Druhá myšlenka vedla nicméně právě k číselníku a všemu, co se na něm děje. Eleganci zdůrazňují římské číslice, romantiku přináší měsíční fáze a nakonec si všimnete i dvou užitečných komplikací v podobě ukazatele rezervy chodu a datumového subčíselníku.

Pozornost vzbudí také open heart, který je lapačem pro všechny milovníky mechaniky uvnitř. Takže, co se tentokrát oprostit od detailního popisu designu, který nejlépe stejně oceníte naživo, nebo alespoň na fotkách, a přejdeme rovnou k tomu, co se ukrývá uvnitř?

Strojek s měsíční fází

Orient v roce 1971 představil svůj kalibr 46. Dlouho byl stěžejním strojkem značky. Díky spojení se Seiko Epson se ale Orientu, potažmo Orient Star, dostalo možnosti strojek výrazně modernizovat a zpřesnit.

Základem je ale pořád svým způsobem právě tento kalibr 46, i když mnoho součástek je nových. Konkrétně v Moonphase tiká stojek F7M62 s tolerancí +15～-5 sekund za den, který je kompletován v japonské prefektuře Akita.

Má 22 kamenných uložení, běží tempem 21600 polokmitů za hodinu a nabízí okolo 50 hodin rezervy chodu. Už při pohledu na číselník je jasné, že poskytuje možnost několika komplikací, včetně právě ukazatele 50 hodinové rezervy chodu a ukazatele dne v měsíci.

Právě s měsícem je spojena komplikace, podle které mají hodinky i název. Měsíční fáze. Někdy se říká, že je to dnes nejzbytečnější komplikace na hodinkách, ale zřejmě ji nikdy nepřestaneme vyhledávat a obdivovat.

Jak totiž plyne den po dni, zlatý kotouč Měsíce se objevuje a zase mizí ve výřezu. Pro správné fungování je třeba Měsíc správně nastavit podle aktuálního data a fáze Měsíce. Rozpitvávat to ale nebudu, protože už o tom podrobně psala kolegyně. Jen doplním, že k nastavení slouží skryté tlačítko na pravé straně pouzdra.

24.3.2021 - Eliška Měrková
Fáze Měsíce – Nejúchvatnější a nejzbytečnější komplikace hodinek?

Jak se liší dvě varianty Orient Star Moonphase?

V řadě Orient Star Classic je Moonphase ve dvou podobách. Mají totožné parametry včetně průměru pouzdra 41 mm, od nožky k nožce 48,5 mm a uvnitř naprosto stejný strojek. Také konceptem jsou prakticky stejné, ale liší se v několika detailech.

Prvním jsou ručky. První varianta má stříbrné ocelové ručky podobné diamantu, ale bez zdobného předělu. Někdy se jim taky říká heavy diamond. Na první pohled jsem měla dojem, že bílá výplň je luminiscence. To mi ale k přísně elegantní řadě Classic moc nesedělo. Až detailní zkoumání odhalilo, že je to skutečně jen bílá výplň bez fosforeskujícího efektu.

24.2.2020 - Agáta Vřeská
Názvy a tvary hodinkových ruček

Důvod? Můžu jen spekulovat, ale faktem je, že se díky tomu zlepšila čitelnost. Orient Star ostatně kvůli čitelnosti protáhl minutovou ručku a lehounce ji zakřivil, takže teď se téměř dotýká jednotlivých minutových indexů.

Modely s diamantovými ručkami mají také jinou strukturu číselníku. Údajně má připomínat tekoucí vodu, mi středová část připomíná zvlněnou vysokou trávu. Fantazie je tady ale vítaná vlastnost a je jen na vás, co v tom objevíte. Z barevných kombinací vybíráte mezi tmavě modrou a černou. Právě na tmavých podkladech mohou stříbrné ručky lépe vyniknout.

Druhý model má ručky modré v elegantním protáhlém leaf tvaru. Indexy jsou opět římské, ale stříbrnou ocel nahradil černý tisk. Díky tomu mohli designéři zvolit světlý (stříbřitý) podklad pro číselník. Indexy jsou v podobě kolejnice a struktura na číselníku má tentokrát jasný smysl – logo Orient Star. Strukturu pak ještě ohraničuje zvlněné okruží, které celkový design opticky odlišuje od zbytku číselníku.

Je těžké určit, který je zajímavější, asi záleží čistě na preferencích. Světlý nebo tmavý podklad? Stříbrné nebo modré ručky? Já byla celou dobu pro modrou, ale na ruce více zapůsobila světlá. Obě varianty můžete mít buď na ocelovém náramku s motýlkovou sponou nebo na kůži.

Kůže je cordovan, tedy kůže z koňské hýždě. Zní to blbě, ale její jemnost, hladkost a kvalitu rozhodně oceníte. Přezdívá se jí taky "King of Leather" nebo "Leather Diamond" právě pro jejich krásnou strukturu a hladký povrch. Přezka je překlápěcí, takže i šetrná k řemínku. Na kůži model působí rozhodně elegantněji, a to rapidně. Ale ocel má velmi povedené a precizní zpracování a je jasným vítězem praktičtější stránky věci.

Závěrečné myšlenky – Tedy ty, co pak rozhodnou

Většinou platí, že čím více času s hodinkami strávíte, tím více se do nich buď zakoukáte, nebo naopak začnete objevovat drobnosti, které se zdají malicherné, ale víte, že by vás po čase štvaly. Jak je to u Moonphase?

Obojí a vlastně ani jedno. Obdivné pohledy se neprohloubily. Byly to krásné hodinky od začátku a jsou krásné i po mnoha dnech. Je to jako když se v noci díváte na hvězdnou oblohu. Prostě jen zíráte a žasnete. Současně jsem objevila několik těch drobností, ale žádná se neukázala jako zásadní překážka, která by mi hodinky znepříjemnila.

První věc, kterou bych jim vytkla, by byl ocelový náramek. Ne zpracováním nebo stylem, ale optickým dojmem napojení k pouzdru. Je nižší a nesplývá tak přesně s nožkami. Nic neobvyklého u tak vysokých hodinek, ale možná mi na tom vždy spočine zrak právě proto, že mám problém s výškou pouzdra.

Čtrnáctimilimetrová zkrátka není zrovna málo, když se bavíme o elegantních společenských hodinkách. Je to můj odvěký problém s japonskými automaty, zvláště s komplikacemi, které strojek logicky zvýší. Vzhledem k ocelovému pouzdru pak můžou hodinky působit příliš těžce a nevyváženě.

V praxi se tato má obava sice nepotvrdila, ale dost bude záležet na velikosti vašeho zápěstí. Kůže tak v tomto případě může být doslova elegantní řešením.

Co bych hodinkám přála, je pak 4Hz frekvence namísto 3Hz. Krásně dlouhou, štíhlou na konci, jemně zahnutou (nejdřív jsem myslela, že je to jen optický klam způsobený zakřiveným sklíčkem, ale je skutečně zakřivená) vteřinovou ručku je radost pozorovat. O to více by jí slušela plynulejší pouť po číselníku.

Snad jsem už moc rozmlsaná. Máme tady decentně zdobené hodinky se dvěma krásnými komplikacemi (kecám, třemi, když počítáme i zobrazení data) a já si ještě budu vymýšlet jak rychle má pracovat setrvačka. Ale ano, kdybych si mohla přát jen jednu jedinou změnu na těchto Moonphase, byla by to právě tato.

A tím se můj výčet výtek vyčerpal. Vím, že by mnozí hledali okázalejší zdobení strojku jak jsme často zvyklí u švýcarské konkurence. Ale – a možná je to jen můj dojem – podle mých zkušeností jsou v tomhle Japonci konzervativnější a pohrajou si spíše s propracovaností než kvantitou.

3.10.2023 - Agáta Vřeská
Orient Star má novou kolekci M. Inspirací je řecká mytologie i hvězdná obloha

A jako minimalistovi mi to takto vyhovuje. Model Orient Star Classic Moonphase už se chlubí mnoha zajímavými detaily, takže další zdobení už by bylo podle mě na škodu.

Závěrečné myšlenky jsou tedy jasně ve prospěch stárů. A kdyby byly o chlup tenčí, bez zaváhání bych je zařadila mezi skutečně ideální společenské hodinky. S Měsícem i bez. Takto je třeba s výškou pouzdra počítat a vyzkoušet, zda právě vaše zápěstí to hravě ustojí a vy se poddáte jejich hvězdné zajímavosti, nebo se vydáte galaxií hledat zase o kus dál…

10.1.2022 - Vojtěch Höhe
Orient Bambino Version 6 recenze – Elegantní automaty, které budou sloužit dlouhá léta

16.9.2022 - Vojtěch Höhe
Orient Star Classic Skeleton recenze – Orient vytáhl kostlivce ze skříně

21.3.2022 - Martin Balabán
Orient Sun and Moon Automatic RA-AS00 recenze – Srdce na dlani

10.8.2023 - Agáta Vřeská
Orient Star fotogalerie – Když jsou jedny hezčí než druhé

25.7.2024 - Lukáš Hamřík
Orient Star M34 F8 Date recenze – Perseidy na zápěstí