Anatomie hodinek

Tagy: Technologie a pojmy | Klasické

Agáta Vřeská | 8.7.2020 | 13 MIN | 3x komentář

Každý obor má svou terminologii, hodinařina není výjimkou. Úplným základem je anatomie hodinek, tedy jak se která část správně nazývá. Text původně vznikl pro naše nováčky, ale možná pomůže v lepší orientaci v pojmech i vám. A pokud jste něco nenašli, mrkněte do našeho Hodinářského slovníku, nebo se zeptejte v komentářích.

Obsah článku:

(1) Pouzdro
(2) Číselník
(3) Sklíčko
(4) Korunka a tlačítka
(5) Dýnko
(6) Ručky
(7) Luneta
(8) Stěžejky a uchycení řemínků
(9) Řemínky a náramky
(10) Strojek

(1) Pouzdro (Case)

Pouzdro je vlastně takové tělo hodinek, pevná schránka, která drží vnitřní komponenty hodinek a současně jim poskytuje ochranu před vnějšími vlivy. Uvnitř najdeme hodinkový strojek a číselník.

Klasické kulaté pouzdro s nožkami, ke kterým je přichycen řemínek

Pouzdro může mít různé tvary. Nejčastěji je sice kulaté či hranaté, ale setkáme se i s atypickými, jako je tomu u těchto Hamilton Ventura:

Atypický tvar pouzdra u Hamilton Ventura

Průměr pouzdra je obvykle brán od 9 ke 3, někdy včetně korunky. Jako délku (angl. lug to lug) bereme velikost pouzdra od horní nožky ke spodní.

Pouzdra se vyrábí z různých materiálů, nejčastěji jde o chirurgickou ocel či titan. Ale najdeme i další materiály jako karbon či obecný kov.

10.5.2023 - Matěj Urbaczka
Materiály využívané na výrobu hodinkových pouzder

(2) Číselník (Dial)

Číselník, nebo také ciferník je ukrytý pod sklíčkem. Ukazuje sice primárně čas, ale především udává charakter samotných hodinek, z toho důvodu se mu někdy říká tvář hodinek. Číselník patří mezi nejestetičtější části, proto se dle výrobců liší jeho provedení, materiály, barvy, zdobení a povrchové úpravy tak, aby co nejvíce zaujal.

Číselník je tváří hodinek a svým vzhledem má zaujmout budoucí majitele

U digitálních hodinek je přesnější pojmenování displej. Čas na číselníku klasických hodinek zobrazují obvykle ručky (hodinová, minutová, vteřinová) a indexy (body, číslice). Podle způsobu zobrazení času rozlišujeme analogové hodinky (čas ukazují ručky), digitální (čas ukazuje displej) nebo kombinované, zvláštním typem jsou pak binární.

Elektronické hodinky s digitálním displejem

Kombinovaný způsob zobrazení času

Číselník bývá i dost rušný a najdeme na něm subčíselníky (někdy také subciferník, subdial), které na menších kruhových číselnících ukazují konkrétní hodnoty, např. datum, den v týdnu, u chronografu (stopek) slouží jako sčítače pro stopované časy.

Subciferníky a postranní tlačítka jsou často signálem přítomnosti stopek

Na subciferníku může být i ukazatel vteřin hlavního času, tzv. mimostředová sekundovka (petite seconde).

Tissot Petite Seconde s mimostředovou vteřinovou ručkou (navíc s krásně zdobeným strojkem, který vidíme přes průhledné dýnko)

Z vrchní strany kryje číselník sklíčko. Setkáme se i s označním ciferník, ale spisovnější volbou v odborné literatuře je číselník.

(3) Sklíčko (Glass)

Okno hodinek umožňuje nakouknout, co se děje na číselníku hodinek. Současně tvoří ochranu, a proto je u sklíčka nejdůležitější materiál, ze kterého je vyrobeno. Rozlišujeme tři základní: plast, minerál a safír.

Plastové sklíčko je ceněno pro jeho pružnost a odolnost proti rozbití, zvláště u tzv. tvrzených sklíček. Jeho největší nevýhodou je poměrně snadná poškrábatelnost. Na druhou stranu bývá oproti jiným typům levnější. Setkáme se s ním často u sportovních (smartwatchů) a dětských hodinek. Při jeho rozbití dochází k prasknutí, ale nehrozí, že se dítě pořeže o ostré hrany. Ze stejného důvodu se používalo i u hodinek pro astronauty, aby ostré střepy neroztrhly např. skafandr. Obvyklé je i u retro hodinek, kdy se výrobci snaží o autentičnost.

Plastové sklíčko u retro kolekce Casio Collection

Vypouklé plastové (akrylátové) sklíčko u Certina DS PH200M bylo zvoleno záměrně, pro autentičnost k historické předloze

Minerální sklíčko patří mezi nejběžnější typ sklíčka u hodinek v nižší až střední cenové kategorii. Má dobré optické vlastnosti, bývá levnější než safírové a odolnější vůči poškrábání než je tomu u plastových sklíček. Některé značky si minerální sklíčka upravují vlastní technologií pro lepší odolnost. Např. přidávají vrchní safírovou vrstvu (např. Flame Fusion u Invicty) nebo speciální tvrzení (např. Hardlex značky Seiko).

Značka Invicta používá u některých modelů tzv. Flame Fusion, minerální sklíčko se safírovou vrstvou

Minerální sklíčko je nejběžnější volbou také u fashion značek hodinek

Safírové sklíčko se nejčastěji označuje jako nepoškrábatelné. Opravdu je velmi odolné, safír (korund) jako materiál je na Mohsově stupnici tvrdosti na 9. místě, tvrdší je už pouze diamant. Pro sklíčko se používá umělý, syntetický safír.

Pro lepší čitelnost se na safírové sklo nanáší antireflexní vrstva (vnější, vnitřní, případně obě). Jedná se o speciální nanovrstvu, která pohlcuje světlo a eliminuje tak odrazy, především na přímém slunečním světle. Některé značky dosáhnou až 99% propustnosti světla a sklíčko je pro zrak téměř nepostřehnutelné.

Oboustranný antireflex safírového skla u Seiko Astron, kdy máte pocit, že tam sklíčko vůbec není

Certina používá safírové sklíčko v celé své kolekci, s výjimkou Heritage kolekce

Některá sklíčka mohou být vypouklá (konvexní), nebo sférická. Sférické poznáme podle toho, že jeho střed je vystouplý, někdy i nepatrně, což je dáno způsobem řezu při výrobě skla, kdy sklíčko získává optické vlastnosti čočky a umožňuje lepší čitelnost hodnot na číselníku. Název ostatně vznikl od slova sféra, tedy kulové plochy. Nejčastěji je sférické z minerálního druhu skla, setkáme se ale i s vrstveným safírovým, případně plastovým. Ne všechny vypouklé jsou sférické. Vypouklé sklíčko totiž funkci čočky plnit nemusí, záleží na způsobu vypouknutí, může mít ale estetický charakter, nebo přináší větší prostor nad číselníkem.

Konvexní safírové sklíčko

Pokud narazíte na pojem kyklop, nejde o bájného obra s jedním okem, i když inspirace by tady byla. U hodinek kyklopem nazýváme čočku, která funguje jako lupa pro určité hodnoty, nejčastěji pro zvětšení data. Hodinkami s kyklopy je proslulá např. značka Rolex, ale najdeme je u mnoha dalších. Kyklop může být na plastovém, minerálním i safírovém sklíčku, nejčastěji z vnější strany.

Kyklop na minerálním sklíčku u Seiko Monster

Více o hodinkových sklíčkách a jejich vlastnostech.

(4) Dýnko (Case back)

Dýnko, neboli zadní kryt hodinek je spojeno s pouzdrem hodinek a pomáhá chránit vnitřní komponenty. Jsou to jakési zadní dveře do hodinek, pomocí dýnka se nejčastěji dostáváme také ke strojku hodinek. Obvykle bývá vyrobeno z kovu.

Dýnko hodinek nese často údaje o hodinkách, včetně stupně voděodolnosti, strojku a materiálu apod.

U dýnka rozlišujeme přichycení k pouzdru, které do značné míry ovlivňuje také voděodolnost hodinek. Mezi nejběžnější způsoby řadíme:

Dýnko utěsněné tlakem – nejméně odolné, náchylné na deformace, které můžou způsobit vniknutí vody.

Dýnko utěsněné pouze tlakem

Dýnko přišroubované šroubky – dýnko je přišroubované nejčastěji 4-6 šroubky. Obvykle u hodinek s nižším stupněm voděodolnosti, ale narazíme na výjimky. Např. u značky Casio G-Shock, kdy je dýnko sice přišroubováno šroubky, ale hodinky jsou chráněny odlišnou konstrukcí hodinek.

Dýnko připevněné k pouzdru šroubky

Šroubovací dýnko – dýnko na závit. Umožňuje vyšší stupeň ochrany proti vniknutí vody, protože zadní kryt je zašroubován do pouzdra a spolu s těsněním tvoří silnou ochranu.

Šroubovací dýnko má typické zářezy

Průhledné dýnko – dýnko je částěčně tvořeno sklíčkem (obvykle minerál, nebo safír), přes které jde vidět strojek hodinek. Setkáme s ním obvykle u hodinek s nižší voděodolností, především společenských.

Průhledné dýnko nabízí pohled na strojek, často je strojek i zajímavě zdobený

Monoblokové pouzdro – dýnko není samostatným komponentem, ale je součástí samotného pouzdra.

Monobloková konstrukce u Seiko SLA021J1

(5) Korunka (Crown) a tlačítka (Buttons)

Malý „knoflík“, umístěný na vnější straně pouzdra. Korunkou nastavujeme čas, případně také další komplikace či funkce jako je kalendář. U mechanických hodinek slouží korunka také pro natahování pohybu.

Umístění korunky – Nejběžnější umístění je na třetí hodině, ale bývá také na čtvrté (především u potápěčských hodinek pro snadnější manipulaci) anebo na levé straně pouzdra (na deváté pozici). Může to mít estetický důvod, určení hodinek pro leváky a často také u hodinek potápěčských, aby korunka byla chráněna proti nechtěným nárazům a potápěč se k ní snáze dostal. Výjimečně se z estetických důvodů setkáváme i s jiným umístěním, např. na zadní straně pouzdra.

Pozice korunky – čas a kalendář nastavuje nejčastěji povytažením korunky do určité pozice, např. povytažením do první nastavíme otáčením datum, povytažením do druhé čas (vždy po směru hodin). Pokud mají hodinky tzv. Hacking, po vytažení korunky do polohy pro nastavování času se zastaví také vteřinová ručka. To znamená, že čas je možné nastavit s přesností na sekundu.

Hodnoty pozic ale záleží na výrobci. Korunku nikdy nevysouváme silou, mohlo by dojít k vytržení a zlomení hřídele korunky.

Signování korunky – výrobci korunku často opatřují svou značkou, podpisem, iniciály. Setkat se také můžeme se zdobením, kdy se do korunky umísťují různé drahokamy a kabochony.

Chráněná korunka nesousí signaturu DS (Double Security) u Certiny

Chráněná korunka – korunku někdy chrání dva výstupky pouzdra, aby nedocházelo k nechtěné manipulaci. Z toho důvodu se s chráněnou korunkou setkáme spíše u hodinek s vyšší voděodolností, ale není to pravidlem. Setkat se můžeme i se speciálním krytem korunky, který je třeba nejprve kryt odšroubovat, aby bylo možné manipulovat s korunkou.

Šroubovací korunka – korunka má závity, kterými se přišroubuje k pouzdru. Teprve po odšroubování je možné povytáhnout korunku pro nastavení času a hodnot. Šroubovací mechanismus významně chrání proti vniknutí vody, proto se s ním setkáme převážně u hodinek s vyšším stupněm voděodolnosti.

Vyšroubovaná korunka u potápěčských hodinek Seiko

Korunka a voděodolnost – korunka je nejrizikovějším místem pro průnik vody. Proto je důležité při sebemenším kontaktu s vodou mít korunku plně zacvaknutou, příp. zašroubovanou a pokud výrobce neuvádí jinak, pod vodou s korunkou nikdy nemanipulujme.

Tlačítka najdeme podobně jako korunku na vnější straně pouzdra. Slouží k nastavování přidaných funkcí a hodnot, nejčastěji pak pro spuštění a zastavení chronografu, neboli stopek, pro které jsou tlačítka typická. Tlačítka jsou rovněž chráněna těsněním, ale pokud výrobce neurčí jinak, tlačítka pod vodou nikdy nemačkáme.

Dvě tlačítka u Casio Edifice pro spuštění stopek

(6) Ručky (Hands) a indexy

Ručky hodinek ukazují na číselníku čas. Často se jim nevěnuje dostatečná pozornost, ale jsou to ručky, které dotváří charakter hodinek. Výrobci mají k dispozici desítky tvarů hodinkových ruček a fantazii se tady meze nekladou (Názvy nejčastěji používaných ruček).

Nejčastěji se vyrábí z oceli, setkat se můžeme i s barevnou povrchovou úpravou či modře kalenými ručkami, kdy je modré barvy dosaženo speciálním procesem kalení ocele.

Pro čas máme obvykle hodinovou, minutovou a sekundovou (méně správně je vteřinová, protože jednotkou času jsou sekundy) ručku, ale také např. GMT ručku, ukazující čas v jiné časové zóně, nebo pomocné ručky pro přidané funkce, jako je rezerva chodu, kalendářní údaje, stopovaný čas apod.

Ručky a indexy mohou byt v mnoha tvarech

Indexy jsou hodinové a minutové body. Můžou být v podobě teček, čárek, i číselných hodnotách (arabské nebo římské číslice).

Na ručkách a indexech může být luminiscenční nátěr, který po nasvícení světelkuje ve tmě. Typy luminiscence jsme popsali v článku:

7.5.2019 - Radim Krčmář
Luminiscence – Budiž světlo

(7) Luneta (Bezel)

Luneta, nebo také rámeček hodinek je součástí pouzdra hodinek. Nese estetické, ale často i funkční vlastnosti. Lunety rozlišujeme jako pevné, nebo otočné. Právě otočné (jedním směrem, nebo oběma) mají obvykle ještě vložku lunety, která je ocejchována určitou stupnicí. Z nejběžnějších rozlišujeme potápěčskou, tachymetrickou, logaritmickou, telemetrickou, azimutální, GMT, pulsometrickou.

Jednosměrně otočná luneta s minutovou (potápěčskou) stupnicí na vložce v barvách pepsi

Také lunety mohou být z různých materiálů, nejčastěji z oceli, ale i z různých slitin, plastu, dřeva, keramiky a dalších.

Vložka lunety, nesoucí nejčastěji stupnici, bývá barevně upravena, a může být také z jiného materiálu než zbytek lunety a pouzdra. Nejčastěji se setkáme s hliníkovou, keramickou, ocelovou, případně dražší safírovou či minerální.

Pod sklíčkem někdy najdeme i vnitřní lunetu, tzv. chapter ring, nebo slangově armovák. Obvykle nese různé hodnoty, často i vteřinovou stupnici času, a setkáme se i s vnitřní otočnou stupnicí (příklad Alpina Heritage)

Chapter ring může sloužit také jako vnitřní luneta, v tomto případě otočná a minutová

Armovací kroužek, jak se chapter ringu někdy říká, nese často vteřinové indexy

(8) Stěžejky (Pins, Spring Bars) a typy uchycení řemínků

Stěžejka náramkových hodinek je malá dutá trubička s vnitřní pružinkou, která roztahuje čepy na koncích trubičky. Stlačením konců stěžejka (vložená do otvoru v náramku) zapadne do předvrtaných děr v pouzdře nebo nožkách hodinek.

Stěžejka patří k nejběžnějším způsobům uchycení řemínku k pouzdru

Mnoho hodinářských značek používá tzv. rychlostěžejky, neboli také quick release, kdy není třeba speciální pinzety (hodinářské vidličky, vystěžejkovače) pro stlačení a uvolnění stěžejky (obr. 1 a 2). Quick release má navíc malou západku v řemínku, pomocí které se stěžejka stlačí a umožní rychlejší a pohodlnější výměnu řemínku (obr. 3 a 4).

Rozdíl mezi výměnou řemínku s klasickou stěžejkou a quick release

Jiným typem uchycení je tzv. quick fit, kdy stěžejka se z nožek pouzdra nevyndává, ale nasazuje se speciálně upravený řemínek, který se na stěžejku zacvakne.

Tzv. quick fit, kdy stačí stlačit úchyt na řemínku a nasadit na stěžejku

Řemínek ale může být přichycen i jiným způsobem, než stěžejkou, nejčastěji šroubky.

(9) Řemínky a náramky (Strap, bracelet)

U řemínků a náramků nejde o žádnou záhadu, zkrátka upevňují hodinkové pouzdro k ruce. Jsou nejčastěji přichyceny k nožkám hodinek pomocí stěžejek.

Rozdílem pro označení je materiál, ze kterého je vyroben. Řemínky jsou z měkkého materiálu, tedy nejčastěji z kůže, plastu, kaučuku či látky.

Kožený řemínek, nejčastěji u elegantnějších hodinek

Silikonový řemínek, ideální pro sportovní hodinky

Textilní NATO řemínek

Více o tom, jak správně vybrat řemínek a typech kůží.

Náramky jsou z kovu, ať už z různých kovových slitin, oceli, titanu, v kombinaci s keramikou apod. Kovovým náramkům se také někdy říká méně přesněji tahy. Tahy jsou sice taky kovové, ale na ruku se natahují, mají tedy mezi člányk vůli. V běžné mluvě se to ale bere jako synonymum.

Kovový náramek z oceli u Certiny

Tah je také z kovových článků, ale nemívá sponu, zato je pružný a ruku obepne

Více o typech řemínků a náramků.

Zvláště u potápěčských hodinek se můžeme setkat s tzv. potápěčskou extenzí, která umožňuje rychle zvětšit obvod náramku a napasovat hodinky na neopren. Jiný druh úpravy je tzv. mikroregulace, kdy posouváme stěžejku na sponě. Oboje vidíme např. na Seiko Prospex Sea Professional:

Vlevo je vidět potápěčská extenze, vpravo na sponě mikroregulace

(10) Strojek (movement)

Řídící centrum hodinek. Strojek zajišťuje chod hodinek a nachází se uvnitř pouzdra. Je to takový motor, který dodává energii a současně zajišťuje, aby vše šlapalo, jak má. Proto se mu někdy říká také hlava hodinek. Rozlišujeme dva základní typy strojků: mechanický a elektronický.

Mechanický strojek se skládá z mechanických součástek, kdy energii dodává rozvíjející se péro, které roztáčí soukolí strojku. Tempo hodinek, a tedy i přesnost pak zajišťuje setrvačka s vláskem, proto se jí říká srdce hodinek. Mechanický strojek je historicky starší a z čistě pragmatického hlediska je dnes překonaný elektronickým. Mechanický strojek natahujeme ručně přes korunku, nebo u automatické varianty se dotahuje rotorem při pohybu ruky. Na strojek je někdy průhled, nejčastěji přes dýnko hodinek (průhledné dýnko), nebo číselník (skeletonový číselník, nebo s open heart, kdy vidíme setrvačku strojku).

Mechanický strojek hodinek

Elektronický strojek je modernější, první přišly na přelomu 60. a 70. let min. století. Energii dodává baterie nebo akumulátor (např. u solárních hodinek), chod řídí integrované obvody a přesnost určuje výbrus z křemene, neboli quartz. Odtud také název quartzové hodinky.

Hybridní pohon kombinuje mechanický a elektronický strojek, příkladem jen Spring Drive japonské značky Seiko.

Se strojkem souvisí několik pojmů. Např. pro hodinkový strojek (pohyb, movement), se jako synonymum bere kalibr, tedy „ráže“ (angl. caliber).Obvykle bývá označován kombinací písmen a čísel. Např. Seiko 4R36, ETA 2824-2, Miyota 6S30, Sellita SW200.

Jiné je ovšem modul, byť se někdy zaměňují. U mechanických hodinek se jedná o nadstavbovou součást strojku s přídavnými funkcemi, které je možné vyrábět samostatně, ale energii berou z hlavního zdroje energie. Takto se např. do již existujícího strojku může přidat komplikace chronografu, věčného kalendáře atd. V českém prostředí se ale s "module" označením u mechanických hodinek příliš nesetkáme.

Mnohem častější se používá právě u quartzových, tedy elektronických hodinek, kde pojmem modul označujeme strojek, včetně funkcí a jejich rozložení na displeji či číselníku. Např. u Casio GA-140 je číslo modulu, tedy strojku 5612.

Číslo modulu u Casio GA-140 je 5612

Modul zahrnující také displej; quartzový strojek

4.8.2023 - Agáta Vřeská
Jak nastavit čas a datum a jak správně manipulovat s hodinkami