Pánské klasickéPánské
Dámské klasickéDámské
Chytré hodinkyChytré
Značky
Ostatní
Tagy: Technologie a pojmy | Klasické
Eliška Měrková | 13.5.2021 | 6 MIN | 5x komentář
Potápěčská, logaritmická, tachymetrická, GMT, azimutální... Lunety a stupnice na hodinkách se v současné éře smartphonů zdají (co se funkčnosti týče) docela zbytečné. Přesto se stále jedná o extrémně populární rys hodinek, který si nachází cestu jak na zápěstí sportovců, závodníků, potápěčů, letců a jiných profíků, tak pod rukávy manažerů a nebo v uvozovkách "obyčejných" lidí. Jak to? A jak vlastně fungují? To jsme se rozhodli prozkoumat v sérii o lunetách a stupnicích. Na pořadu dne: hodinky s tachymetrickou lunetou.
Články o lunetách a stupnicích:
Luneta je obvodový kroužek na pouzdře hodinek, který v podstatě tvoří přechod mezi sklíčkem a pouzdrem. Lunety mohou mít různou šířku, design a především různé využití. Dělí se na: pevné (nepohyblivé), jednosměrně otočné a obousměrně otočné.
4.11.2019 - Agáta Vřeská
Hodinářský slovník
Stupnice je pak samotné číslování, které se nachází buď přímo na lunetě, nebo pod sklíčkem, kde vede po obvodu číselníku. Právě stupnice je to, co z největší části určuje ono funkční zařazení – např. potápěčská luneta bude mít jinou číselnou stupnici než luneta tachymetrická apod.
Srovnání: potápěčská a tachymetrická stupnice.
Lunety či stupnice tedy rozhodně nejsou jen ozvláštňující designový prvek, který hodinkám dává ten zajímavý sportovní styl. Jsou také efektivní a funkční nástroj, který umožňuje provádět nejrůznější úkoly: od načasování ponoru až po výpočet průměrné rychlosti motorky, od měření zásoby paliva nebo výpočtu vzdálenosti nepřátelské palby po sledování času v jiných časových pásmech. Trik spočívá v jejich správném dešifrování a umu je používat.
24.6.2022 - Eliška Měrková
VŠE NA TÉMA: Luminiscence – Souboj napříč značkami
Tachymetr na hodinkách je v zásadě mechanismus pro měření průměrné rychlosti na přesně stanoveném úseku, kterým těleso projede za méně než jednu minutu. Stanovený úsek je nejčastěji počítán na 1 km či 1 míli, ale pomocí jednoduché matematiky a převodů jednotek můžete pracovat prakticky s čímkoliv. Měření probíhá pomocí stupnice, která převádí čas (změřený stopkami) na rychlost.
Tachymetrická stupnice nabyla na oblibě už ve 30. letech 20. století v souvislosti s automobilovými závody, které se tou dobou stávaly velice populárními zásluhou série závodů Grand Prix z 20. a 30. let, ze kterých vychází pozdější Formule 1. I proto se hodinkám s tachymetrem přezdívá "závodní hodinky".
Tachymetrická stupnice ale může být využívána také k měření rychlosti prakticky čehokoliv, co trvá méně než jednu minutu. Může vám například říci, jakou rychlostí dokážete provádět téměř jakékoliv činnosti (třeba sekání dříví, nebo co vás zrovna napadne). Lze ji ale například použít i k měření ujeté vzdálenosti na základě rychlosti, kterou se pohybujete.
Tachymetrická stupnice může mít mnoho uplatnění, přesto se ale v praxi prakticky nevyužívá (často nastává problém s určením délky měřené dráhy nebo s omezeným časovým intervalem do jedné minuty) a na hodinkách má v dnešní době spíše funkci ozdobnou – hodinky s tachymetrem a chronografem mají zkrátka úžasný sportovní říz.
Tachymetrickou stupnici najdeme většinou na hodinkách, které disponují funkcí chronografu (stopek). Naopak to ale neplatí, ne všechny hodinky s chronografem musí mít tachymetrickou stupnici. Pokud hodinky s tachymetrickou stupnicí chronograf výjimečně nemají, musíte začít měření tehdy, kdy je vteřinovka na 12.
Pro hodinky s chronografem jsou charakteristická dvě tlačítka po stranách korunky, kterými se stopky spouští a zastavují, a subčíselníky na číselníku. Pro hodinky s tachymetrickou stupnicí je však typické, že na místě, kde se obvykle nachází vteřinová ručka běžného času, se nachází právě ručka stopek, která slouží jako ukazatel měřené rychlosti na tachymetrické stupnici. Vteřinová ručka běžného času pak běží v jenom ze subčíselníku, nejčastěji na 6. pozici, ale není to pravidlem.
Na hodinkách se tachymetrická stupnice vyskytuje ve dvou podobách. Buď je jí ocejchovaná luneta, která je v tomto případě pevná, neotočná.
Hodinky s tachymetrickou stupnicí mají vždy sportovnější vzhled, což je dáno jejich samotnou "závodní" podstatou. Jakmile je však jejich design kombinován s ocelovým pouzdrem, tlumenými barvami a koženým řemínkem, mohou působit také elegantně.
Ve druhé verzi se tachymetrická stupnice nachází uvnitř číselníku, kde vede po jeho obvodu.
Sportovní design a výrazné barvy "závodním" hodinkám s tachymetrem prostě sedí.
Číslování se pohybuje od vyšších čísel (nejběžněji číslování začíná na 300, 400 či 500) a končí vždy na 60.
Tachymetrická luneta hodinek Omega Speedmaster z roku 1957, které byly prvními hodinkami s tachymetrickou stupnicí na lunetě – do té doby byly tachymetrické stupnice pouze uvnitř číselníku. Zdroj: www.monogrome-watches.com
Princip tachymetrické stupnice je v celku jednoduchý: Vše, co chceme pomocí tachymetru změřit, se musí vlézt do 1 minuty. Pak stačí vědět, co přesně chceme změřit (rychlost v km/h nebo v mi/h, nebo třeba kolik úkonů za hodinu zvládneme), případně vzdálenost (výchozí hodnota je nejčastěji 1 km) a můžeme se do toho pustit.
Řekněme, že koukáme na závod s dráhou 1 km a chceme si pomocí hodinek změřit průměrnou rychlost jednoho ze závodníků. Po jeho odstartování tedy spustíme chronograf a po projetí cíle jej zase zastavíme. Výsledná rychlost je číslo, na které ukazuje ručka chronografu na tachymetrické stupnici.
Ručka chronografu ukazuje změřenou rychlost 160 km/h.
Dráha má tentokrát 2 kilometry a opět chceme zjistit průměrnou rychlost závodního auta. Po odstartování stiskneme chronograf a po projetí cíle jej zastavíme. Výsledná rychlost je číslo, na které ukazuje ručka chronografu na tachymetrické stupnici, ale vynásobené dvěma (protože dráha byla dvakrát delší).
Nebo jsme na dnech NATO a chceme změřit rychlost stíhačky, která uletěla 10 km za 30 sekund. Řekněme, že tachymetr bude ukazovat na číslo 120, které vynásobíme desíti (stíhačka uletěla 10 km) a zjistíme, že stíhačka letěla rychlostí 1200 km/h.
Zdánlivý problém nastane, pokud chceme změřit cokoli, co je pomalejší než 60 km/h, protože cokoli pomalejšího dráhu o 1 km nestihne projet za méně než minutu. Za použití jednoduché matematiky však můžeme toto omezení obejít. Stačí, abychom si zlomkem určili poměrnou část kilometru a výsledek z tachymetrické stupnice poté tímto zlomkem vydělíme:
Jako příklad si vezmeme běžce, který poběží 200M dráhu. Na startu opět spustíme stopky a jakmile běžec proběhne cílem, stopky zastavíme. Stopky nám budou ukazovat, že běžec zvládnul uběhnout dráhu za 20 vteřin a na tachymetrické stupnici bude ručka ukazovat na číslici 180. Ale protože je 200M 1/5 kilometru, uděláme jednoduchý výpočet 180:5, z čehož vyplyne, že závodník běžel úctyhodnou rychlostí 36 km/h.
Tachymetrická stupnice se dá využít také k výpočtu vzdálenosti, princip bude tentokrát opačný:
Víme, že jedeme rychlostí 80km/h. Zapneme chronograf a jakmile bude ručka na tachymetrické stupnici ukazovat na 80, ujeli jsme 1 kilometr.
A konečně dostáváme k tomu sekání dříví. U výpočtů tohoto typu si musíme nejprve určit tzv. jednotku práce, kterou bude třeba 1 posekaný špalek (ale může to být i například 1 nakrájená cibule, jeden uvázaný motýlek nebo zkrátka cokoli, co se vám z dlouhé chvíle zrovna namane).
Zapneme stopky a začneme vykonávat činnost (sekáme dříví). Po zpracování jednoho špalku stopky zastavíme a zjistíme, že nám to zabralo 40 vteřin a že ručka na tachymetrické stupnici ukazuje na 90. Z toho vyplývá, že jsme teoreticky schopní posekat 90 špalků za hodinu, když nebudeme brát v potaz postupné vyčerpání, pauzy na pití a taky to, že nejsme roboti. Ale jen tak pro zábavu, proč ne.
Hračičky si s hodinkami s tachymetrem nejspíš vyhrajou až do aleluja. No, a pro ty ostatní je to alespoň skvělý sportovní doplněk, který dodá jejich oděvu energii a šmrnc.
Naše video:
Každou středu vám e-mailem zasíláme přehled nových článků a soutěží.