VŠE NA TÉMA: Hodinářské komplikace – Historie chronografu

Tagy: Technologie a pojmy | Klasické

Eliška Měrková | 29.7.2021 | 7 MIN

V dnešní době jsou stopky přístupné prakticky každému z nás a většina je přehlíží jen jako jednu ze stovek funkcí našich smartphonů nebo chytrých hodinek, kterou nejspíš ani nikdy nepoužila. Bývaly však časy, kdy byly hodinky doplněné o stopky průkopnické. Revoluční komplikace chronografu našla využití v letectví, vojenských operacích, a dokonce i v astronomii. A jak to všechno začalo?

Články o hodinářských komplikacích:

• Historie chronografu
• Chronograf
• Datum
• Tourbillon
• Fáze Měsíce

19.5.2023 - Agáta Vřeská
Komplikace mechanických hodinek

Počátky chronografu – historie se přepisuje

První moderní chronograf byl vynalezen v roce 1816 francouzským hodinářem jménem Louis Moinet. Původně byl vyvinut výhradně pro použití ve spojení s astrologickým vybavením a byl schopen měřit čas s přesností na 1/60 sekundy – což byl v době svého vzniku bezkonkurenční stupeň přesnosti. Je ale zajímavé, že když se chronograf v roce 2012 dražil, prodal se za pouhých 67 443 $ (což je v přepočtu asi 1 468 166 Kč) a kupci jej tehdy údajně notně přehlíželi. To je docela zvláštní na to, že se jednalo o nejstarší chronografy na světě, že?

Nejstarší chronograf z roku 1816. Zdroj: https://twitter.com/horologyfacts/

Mohla za to však především skutečnost, že poznatek o tomto prvním chronografu je relativně čerstvý. To, že je Moinetův chronograf takto starý, bylo totiž zjištěno teprve rok po aukci v roce 2013, do té doby byl považován za nejstarší chronograf vynález francouzského hodináře Nicolase Mathieu Rieusseca z roku 1821, jenž byl také dvorním hodinářem krále Ludvíka XVII.

Rieusseca k vynálezu vedla potřeba přesného měření času koní závodících na dostihové dráze Champ de Mars. O rok později pak Rieussec požádal o patent na toto zařízení, jež nazval „seconds chronograph". Jeho stopky se pyšnily neuvěřitelnou přesností a schopností měřit čas na desetinu sekundy.

Rieussecovy stopky ještě neměly moderní podobu kapesních "hodinek" se sčítači.

Moderní chronograf je označení pro hodinky, jež disponují komplikací sloužící k odměřování kratších časových úseků (jedná se tedy o stopky). Zpravidla na nich najdeme několik subčíselníků (nejčastěji tři), které mají za úkol odečítat sekundy, minuty i hodiny. Hodinky s chronografem mají samostatná tlačítka pro zastavení, spuštění a resetování stopek, přičemž tlačítko pro spuštění je obvykle po stranách korunky na pozici druhé a čtvrté hodiny.

V roce 1844, kdy si trh již postupně podmaňovalo švýcarské hodinářství, udělal Švýcar Adolphe Nicole další krok ve vývoji chonografu, když jako první přidal funkci resetu, která umožňovala po sobě jdoucí měření času.

Název Chronograf je odvozen z řeckých slov „Chronos", znamenající ztělesnění času, a „graf", tedy "psát".

Schopnost resetu se stala pro užitnost chronografu klíčovou, zanedlouho jej začala používat armáda k časování dělostřeleckých úderů a byly také využívány při různých sportech, zejména při běhu. Chronograf údajně přinesl revoluci v atletice, protože měřené časy byly nyní natolik přesné, že to atlety motivovalo pracovat na sobě tvrději než kdy dřív, protože mohli překonávat rekordy o velice přesné cifry.

Počátky náramkových hodinek s chronografem

Po celé 19. století byly chronografy stále jen stopky – buď zapouzdřené v malé dřevěné krabičce nebo v kulatém kovovém pouzdře. Změna nastala až na počátku století dvacátého, kdy byl chronograf zmenšen a integrován do již náramkových hodinek jakožto komplikace. Primárně měly první náramkové hodinky se stopkami sloužit letcům, armádě a pořadatelům automobilových závodů a teprve časem se z těchto kousků stala také módní záležitost.

Jedny z prvních náramkových hodinek se stopkami přinesl rok 1913 – patřily značce Longiness a jejich přesnost činila 1/5 sekundy. Po ní následovala švýcarská značka Breitling a její první hodinky s chronografem s nezávislým tlačítkem z roku 1915. O dva roky později přišla se svými náramkovými hodinky s chronografem společnost Universal Genève a tak to šlo pořád dál – následující desetiletí přinesly rozmach této komplikace.

Zajímavý přídavek dostaly hodinky s chronografem ve 30. letech 20. století – tachymetrickou stupnici, která slouží k měření průměrné rychlosti. Stalo se tak v souvislosti s automobilovými závody, které se tou dobou stávaly velice populárními zásluhou série závodů Grand Prix z 20. a 30. let, ze kterých vychází pozdější Formule 1. I proto se hodinkám s tachymetrem přezdívá "závodní hodinky".

Zdroj: https://www.heddels.com/

Tachymetrická stupnice slouží pro měření průměrné rychlosti na přesně stanoveném úseku, kterým těleso projede za méně než jednu minutu. Stanovený úsek je nejčastěji počítán na 1 km či 1 míli a samotné měření pak probíhá pomocí nelineární číselné stupnice, která převádí čas (změřený stopkami) na rychlost.

13.5.2021 - Eliška Měrková
VŠE NA TÉMA: Lunety a stupnice – Tachymetr

Ve 40. letech pak popularita hodinek s chronografem (a tachymetrickou stupnicí) strmě stoupala.

Hodinky Tissot z roku 1946 s chronografem a tachymetrickou stupnicí.

22.4.2021 - Eliška Měrková
Tissot Heritage 1948 představení – Jedny z nejoblíbenějších automatických chronografů

Co se týče skutečné popularity hodinek s chronografem a tachymetrickou stupnicí, mnoho z vás jistě pomyslelo spíše na konec 60. let a na skutečnou hvězdu tohoto stylu (a na hvězdu hodinářského světa vůbec) – na legendární hodinky Omega Speedmaster. První hodinky, které se dostaly až na Měsíc.

Omega Speedmaster se v roce 1969 spolu s Buzzem Aldrinem prošly po Měsíci.

Závod o první automatické chronografy

Koncem 60. let probíhalo mnoho důležitých "závodů" – nejen o dobytí Měsíce, ale také třeba o první quartzové hodinky nebo první automatický chronograf. A jak to s ním vlastně bylo?

O prvenství tehdy (skrytě) soupeřilo konsorcium společností Breitling, Buren-Hamilton, Heuer-Leonidas, Dubois-Dépraz proti firmě Zenith a japonskému Seiku. Všichni věřili, že budoucnost patří automatickému chronografu. Mělo se totiž jednat o největší horologický vynález 20. století (který však, dle slov Gerd-Rüdigera Langa, tehdejšího hodináře společnosti Heuer, v hodinářské oblasti nakonec nepřinesl nic revolučního).

Napětí, které mezi firmami vzniklo, krystalizovalo relativně banální (avšak slavnou) událostí 10. ledna 1969, když si Jack Heuer, generální ředitel společnosti Heuer, četl ranní noviny. Rozhodně tehdy nečekal, že ho jedna konkrétní zpráva šokuje tak, že téměř upustí šálek s kávou. Konkurenční značka Zenith vyvinula první automatický chronograf na světě! Stal se jím funkční prototyp El Primero...

Jacku Heuerovi to nešlo na rozum, jak by to mohla být pravda? Společnost Heuer byla totiž součástí zmiňovaného konsorcia, které na úplně stejném projektu, konkrétně projektu pod názvem Project 99, pracovalo pod přísným utajením již několik let. Představení jejich automatického chronografu Caliber 11 bylo naplánováno na 3. března. A teď to vypadalo, že je Zenith porazil.

Sdružení společností však přesto souhlasilo s tím, že se budou držet svého plánu vydat svůj prototyp samonatahovacích hodinek s chronografem v původním termínu. A tak byl 3. března 1969 v Basileji představen Caliber 11 Chrono-Matic. I přesto, že společnostem v tomto závodu prvenství nakonec nepatřilo, vyvolala jejich novinka enormní nadšení a zájem.

Každý účastník Projektu 99 pečlivě vybral svůj nejprodávanější kousek a dal mu přízvisko Chrono-Matic. U Heuera to byly hodinky Monaco (které se proslavily také prvním hranatým a voděodolným pouzdrem na světě), Autavia a Carrery. Značka Breitling vložila kalibr 11 do hodinek Navitimer a Chronomat. A Hamilton se předvedl s legendárním modelem Hamilton Chrono-Matic s panda číselníkem, který vycházel z mechanických modelů Chronograph A a Chronograph B, jejichž obdobu Hamilton vydává dodnes v řadě American Classic.

Hodinky Hamilton Chrono-Matic Chronograph A.

17.3.2021 - Agáta Vřeská
Hamilton Intra-Matic Chronograph H – představení mechanických chronografů ze 60. let

Ale jakou roli v tom hraje ještě třetí účastník závodu – japonské Seiko? Papírově spadlo až na třetí místo, když své 6139 (alias Speedmeter) oficiálně uvedlo na trh v Japonsku až v květnu 1969. Jenže na rozdíl od švýcarských konkurentů už bylo Seiko tak daleko, že nemělo jen prototyp, ale reálně hodinky vyrábělo a prodávalo.

Seiko své chronografy uvedlo bez větší slávy, zřejmě proto, že se blížilo jinému průlomu, který nakonec závod o automatické chronografy zastínil. O pravém prvenství se tak stále debatuje, už proto, že vývoj musel u všech třech konkurentů probíhat ve stejnou dobu.

O čem však sporu není, je prvenství Seika v závodu o první quartzové hodinky. Jednalo se o technologii, kterou Seiko představilo v roce 1969 a která převrátila hodinářský svět vzhůru nohama – quartzové hodinky poháněné baterií, jež byly přesnější, odolnější, nenáročnější na údržbu a také mnohem jednodušší na výrobu než hodinky mechanické – tím pádem se i jejich cenovka pohybovala mnohem níž. Jak se dalo čekat, Seiko tím způsobilo doslova revoluci... "Quartzovou revoluci". Levnější hodinky na baterii ovládly trh.

No, a historicky první quartzové analogové chronografy z roku 1983 pak patřily rovněž Seiku. A současnost?

Dnes už se v každém menším i větším hodinářství můžeme probírat nepřeberným množstvím hodinek s chronografem, a to napříč cenovými kategoriemi a napříč úrovněmi prestiže značek. Dá se říci, že je již prakticky nikdo nevyužívá k původnímu účelu a slouží spíše jako takové sportovní "koření" designu hodinek. Nezapomínejme však, že to všechno začalo jedním drobným, avšak revolučním vynálezem, o který ještě před nedávnem kupci v aukční síni ani nejevili bůhvíjaký zájem, ale který přesto navždy změnil hodinářský svět.

Mohlo by vás dále zajímat:

17.3.2021 - Agáta Vřeská
Hamilton Intra-Matic Chronograph H – představení mechanických chronografů ze 60. let

10.12.2021 - Agáta Vřeská
Seiko Speedtimer Solar recenze – Až překvapivě dobré

22.7.2022 - Eliška Měrková
Certina představila retro pecku – Certina Argonaut DS Chronograph Automatic 1968