Bruno Söhnle Taranis Automatic recenze – Německý minimalismus pro solitéry

Tagy: Recenze | Bruno Söhnle | Pánské | Klasické | Tradiční

Jaroslav Holeš | 23.11.2021 | 4 MIN

Když najdu na ciferníku jakýchkoliv hodinek nápis Glashütte, jako šelma číhající na svou vyhlédnutou kořist zpozorním, jitřím smysly a kochám se… A tak se do zorného pole dostaly i dnešní Bruno Söhnle Taranis Men Automatic.

Na téma tohoto maličkého saského městečka (…v hodinářském argotu rozhodně světová metropole…) bylo publikováno opravdu už hodně. Mimo téma, rozhodně doporučuji každému hodinářskému nadšenci navštívit tuto oblast německé části Krušnohoří. Třeba takové Deutsches Uhrenmuseum Glashütte určitě stojí za prohlídku, která vás přijde na nějakých 7 Eur. Ostatně z českých hranic to máte podobně daleko jako třeba z Ostravy do Frýdku Místku.

21.1.2020 - Ivan Přibyl
Glashütte: Příběh hodinářského městečka v Německu

Zpět ale k hodinkám Bruno Söhnle a recenzovaným Taranis. Můj první bezprostřední dojem? Jako že jooo, celkem fajn pěkné hodinky. Když jsem ale vzápětí koukl na němčoura z druhé strany, věděl jsem naprosto přesně, že toto byla střelba do desítky. Prostě trefa do černého.

Pokud bych měl s odstupem času zanalyzovat, co mě zejména přimělo šáhnout zrovna po tomto modelu, tak dominantní aspekt mého podvědomého rozhodnutí bylo umístění loga firmy. Na drtivé většině ciferníků hodinek všech značek je logo firmy umístěno pod indexem „12“. Ano, jsou modely, kde logo firmy naleznete v pravé části ciferníku, třeba s datumovkou, na úrovni pozice indexu „3“. Napadají mne pro příměr některé kalibry TAG Heuer třeba z kolekce Carrera. Ale takto excentricky umístit logo k indexu „2“, to se opravdu nevídá příliš často.

Celé zpracování loga Bruno Söhnle UHRENATELIER GLASHUTTE/SA působí spíše minimalisticky. Ale ta nesoustřednost… Opětovně apeluji na skutečnost, že držíte v ruce německý styl. Tedy styl minimalistický, konzervativní, možná až stroze jednoduchý. Avšak vždy funkční, perfekcionistický a s citem pro detail. A právě tuto malou disproporci, respektive použití tohoto vyosení v umístění loga, prostě shledávám a označuji jako magnificentní.

Taranis je pak ve dvou barevných provedeních. Se sněhově bílým a stejně elegantní šedým číselníkem. Já měl k recenzi model 17-12165-241 s bílým číselníkem, který krásně svítil ze stříbrného ocelového pouzdra o průměru 43 mm a výšce 13 mm. Na první dobrou tento detail není příliš patrný, ale při bližším ohledání objevíte nesoustředné rýhování. Tento drobný kosočtverečný rastr jenom podtrhuje vkusný smysl pro detail.

A za zmínku stojí ještě drobný detail v podobě mnoha soustředných kružnic táhnoucích se od vnitřního kraje subciferníku až do jeho středu. Přičteme-li hrdé označení MADE IN GERMANY a AUTOMATIK v matně černé barvě, malé hodinky v hodinkách jsou na světě.

Leskle stříbrné ručičky hodinek, na konci zašpičatělé, jsou opatřeny ve své horní polovině luminiscenčním prvkem, tedy i za šera nebudete mít problém zjistit kolik je hodin.

Datumovka pod indexem „12“ v leskle stříbrném rámečku jen podtrhuje strohou funkčnost těchto hodinek. Celou tuhle nádheru chrání safírové sklíčko s vnitřní antireflexní vrstvou. Signovaná „BS“ korunka působí na první pohled robustněji než byste třeba u takového kousku čekali. Pro seřízení času vyskakuje velice ochotně a na její zacvaknutí použijete pramálo síly. Docela mne překvapila i větší vůle korunky od pouzdra. Ale věřte mi… Velice rychle si zvyknete…

No a dostávám se přesně do té fáze recenzí, kdy se u některých modelů hodinek přistihuji, že je chci nosit prostě obráceně. (Pokud tedy nemám v ruce skeleton.) Jestliže výše uváděné paušálně shrnuji do německé jednoduchosti a strohosti mnohdy hraničící až s nudou, tak po otočení tohoto automatu jednoduše uvidíte, že návrháři u Bruno Söhnle rozhodně popouští uzdu své fantazii a kreativnímu přístupu.

Srdcem modelu Bruno Söhnle Taranis Men Automatic je firmou upravovaný, tak zvaný ateliérový kalibr, vycházející ze švýcarské Sellity SW260. Uvnitř to je prostě tikající symfonie. Dominuje atelierově vyrobený rotor, samozřejmě s podpisem „BS“. Nechybí „perlage“ zdobení, jicí soukolí je barveno do žlutého odstínu zlata a sytě modrá barva šroubků ve strojku není důsledkem chemického modření, ale Bruno Söhnle pro dosažení této modře všechny použité šrouby kalí.

7.8.2020 - Agáta Vřeská
Bruno Söhnle: představení hodinářské značky z Glashütte

Při pohledu na mechanismus skrze průhledné dýnko, přichycené k pouzdru šesti masivnějšími šrouby, pro mě čas běží prostě a jednoduše jinak.

Černý kožený tah z kvalitní hověziny, prošitý po krajích bílou nití, dodává hodinkám vkusný estetický punc jedinečnosti. Samozřejmě nechybí ani signatura v podobě černého „BS“ na stříbrném podkladě cca 4 mm v průměru velkého oválného cvočku. Firemním podpisem je rovněž ozdobena leskle stříbrná motýlová spona. Stěžejky o klasickém konfekčním rozměru 22 mm jsou myslím úplně v pořádku.

Neumím úplně přesně determinovat, pro koho jsou hodinky Bruno Söhnle Taranis Men Automatic primárně určeny. Ale s určitostí umím říct, pro koho určeny nejsou. Pokud chcete šokovat a oslnit zvučnou značkou, Bruno Söhnle si raději nekupujte.

Jste introvert a třeba solitér? Baví vás elegance bez zbytečné okázalosti? Pak jste na správné adrese.

Pokud tedy toužíte mít náramkový měřič času s označením Glashütte a současně si nechcete dovolit utratit půl hypotéky za miminko, které má pod indexem „12“ jmenovku třeba A. Lange and Söhne, je pro vás koupě hodinek Bruno Söhnle vhodnou alternativou.

Mohlo by vás dále zajímat:

21.4.2021 - Eliška Měrková
Bruno Söhnle Pesaro I Men Quartz recenze – Hodinky krev a mlíko

3.6.2021 - Eliška Měrková
Nevšední Bruno Söhnle Armida – Recenze na pořádné dámské hodinky